„Tragédie. Bolí to mně, bolí to celý Slovan, hráče v kabině, fanoušky, kteří byli vynikající. Kluci si to nezasloužili, dřeli, dohrávali jsme poslední dva zápasy na čtrnáct lidí, ostatní jsou zranění,“ tiše povídal trenér Miroslav Mach po čtvrtečním sestupovém ortelu, zpečetěném porážkou 2:3 v prodloužení.
Záchranářskou sérii zdecimovaný Slovan ztratil 1:4 na zápasy, do 2. ligy ho doprovodilo přes osmnáct stovek diváků. „Tenhle sestup padá na moji hlavu, já mančaft postavit,“ vzal to Mach na sebe. „Ale klukům nemůžeme nic vyčíst. Spíš smeknout, jak to odbojovali. Ještě dnes při power play vyrovnali. Bohužel to nestačilo.“
 |
Paradox krutého sestupového klíče: Slovan dělily čtyři body od play off, nakonec padá. Soutěž, která se redukuje, opustil jako čtvrtý tým. Šumperk ještě může být pátým, pokud nezvládne baráž s nejlepším druholigistou.
„Udělali jsme 70 bodů, což za normálních okolností v klidu stačí na play off. Bohužel nás ovlivnil covid, lámalo se to v listopadu a prosinci. Měli jsme velkou marodku a pomáhala nám Bílina ve dvou zápasech, které nám nechtěli odložit,“ ohlížel se Mach. „Uškodilo nám zranění Davida Tůmy, zdravý by dal o deset dvanáct gólů víc, které by přinesly pět šest bodů navíc. Na marodku musel i výborně hrající Přindiš, teď vypadlo najednou šest sedm hráčů. V posledním zápase Trávníček necítil ruku, David Tůma před ním musel na kapačky a vydržel třetinu a půl, Drtina vůbec nenastoupil. Hrát na pět beků a devět útočníků bylo těžké. Juniory jsme na led nechtěli pustit, to by byla vražda.“
Nejen zdravotní lapálie Ústí ovlivnily, podle něj ani ideálně nefungovala spolupráce s extraligovou Mladou Boleslaví. „Bylo něco slíbeného, ale všichni víme, jak to dopadlo. Na to se však nechci vymlouvat,“ odmítl Mach hledat alibi.
Útočník Ondřej Bláha, který dal ve čtvrtek Slovanu naději vyrovnávacím gólem 36 vteřin před koncem 3. třetiny, cítil hrdost i smutek zároveň. „Nesplnili jsme cíl, všechny to mrzí, protože jsme na to měli. Byli jsme rovnocenným soupeřem, chyběly síly a hodně štěstí. Můžeme dát ale hlavy nahoru, hráli jsme na maximum,“ cítil. „Do zápasů o všechno potřebujeme být všichni čerství a zdraví, a to my nebyli. Jeli jsme na krev, bohužel letos byla soutěž strašně krutá. Jak Zlín spadl z extraligy, tak my z 1. ligy. Ústí do ní patří a bude na nás, abychom se do ní vrátili. Teď je ale brzy říct, kdo zůstane, máme hlavy dole.“
Ani trenér Mach, oblíbenec fanoušků, netuší, zda bude dál stát na ústecké střídačce. „Necháme si to projít hlavou a uvidíme, jestli mám mužstvu co dát,“ nepředbíhal. „Záleží taky, jak se k tomu postaví klub. Když postupoval Sokolov, měl profesionály a trénovali ráno. Všechno je o penězích.“
Podle sportovního jednatele Jana Čalouna se v příštím týdnu uskuteční sezení s majitelem Slovanu, které určí, jakou cestou se klub vydá. „Z mého pohledu bychom se měli snažit co nejrychleji postoupit zpátky, asi to tak bude. Uvidíme, kdo ze zkušenějších hráčů bude mít chuť vybojovat to zpátky. V kabině bylo vidět, že je to hodně vzalo. Bude se odvíjet od financí, s kým se domluvíme. Ale myslím, že bychom měli zkusit co nejrychlejší návrat,“ představuje si olympijský šampion Čaloun.
A chce ho už kvůli fanouškům, kteří Slovan nevypískali, ale naopak vytleskali. Když spustili chorál Slovan, to je život náš, to ty nikdy nepoznáš, chytlo to za srdce i trenéra Macha. „Někdo huláká, ať táhneme, chápu ho. Může si křičet, co chce. Ale před ostatními klobouk dolů. Jsou fantastičtí, skalní, věrní. Stojí při nás.“
