"Nevěřím, že někdo takové výsledky čekal. Já tomu v koutku duše věřil. Máme rozpočet seškrtaný na polovic, hráči poloviční výplaty, nejlepší jsme museli dát pryč. Proto jsem spokojený, jak zatím sezona běží," říká.
Ale teď už vás fanoušci vidí v rozšířené baráži.
První čtvrtka soutěže napověděla, po půlce budeme chytřejší. I když jsem hrál, vždy jsem se držel při zdi, než abych vyřvával. Vím, že fanoušci jsou na to po těch letech strašně zvyklí, ale letos je druhé místo opravdu vydřené i ubojované každým zápasem. Doufám, že se to nezvrtne tak, že místo těsných výher budeme o gól prohrávat.
Čím to, že zatím šlapete?
Myslím, že generální manažer to dobře poskládal (smích).
Ukazuje se, že se dá hrát 1. liga o dost levněji než za 50 milionů?
Tehdy se hlásilo, že se jde na postup, na extraligu. Takže se to tlačilo penězi, nákupy hráčů. Letos nic takového nevytrubujeme. Klub se nejdřív musí uzdravit. Proto se to hraje za tyhle peníze.
Klub ještě zdravý není?
Zatím ne. Kdyby se ho podařilo oddlužit už tuhle sezonu, bylo by to až neskutečné. Počítám, že v průběhu příští by se to mohlo povést.
Trápí vás ty staré dluhy?
Je to takové trošku ubíjející. Člověk by chtěl tvořit, ale nemůže.
V baráži budou soupeři s třikrát vyšším rozpočtem. Znamená to, že mají třikrát lepší hráče?
Když vezmeme naše výkony v loňské a letošní 1. lize, tak si myslím, že to tak nefunguje. Ve sportu je možné všechno, takže jde i postoupit s polovičním rozpočtem.
Chybí vám v 1. lize Chomutov?
Nemyslím si, že by byla jiná s Mladou Boleslaví než s Chomutovem; tam byl navíc jen ten regionální podtext. Ale lidé Boleslav vnímají stejně, i s ní byly vždycky fanouškovské vztahy napjaté.
Jak si užíváte novou roli?
Baví mě to, naplňuje. Mám teď o hodně víc času na golf. Ale ne. Ráno odvezu děti do školky, do školy a jdu do práce. Proberu maily, mám obchodní schůzky, shánění peněz, řešení hráčů. Je toho dost. Ač se to nezdá, den se naplní.
Máte větší nervy než dřív?
První zápasy jsem byl víc nervózní jako manažer než dřív jako hráč, tehdy jsem to bral jako rutinu. Je to větší nápor. Teď jsem seděl, koukal na hru a začalo mě to bavit. Což dřív nebývalo. Hokej jsem strašně rád hrál, ale dívat jsem se na něj nemusel. Teď mě opravdu bere, neboť vím, kolik práce za tím je, co kluci podstoupili, s kým jsem co dohodnul... Ten pohled je úplně jiný.
Využijete ještě svou registraci?
V koši není, Česťa Šindel (trenér a sportovní manažer) mi ji lípnul v kanceláři na obraz, co je za mnou, se slovy: Kdyby někdy... Já ale říkám: Ne, už nikdy, opravdu ne. To můžou talentovaní, ne ti, pro které to byla každodenní dřina.
Někteří hráči po přechodu mezi funkcionáře přiberou. Co vy?
Vůbec nevím, koho myslíte. Už nemůžu jíst cokoli, pohybu je o dost míň. Snažím se držet, jednou týdně jdu na florbal, kvůli zádům s manželkou běhám, uvažuju o badmintonu. Mám před sebou příklady, jak nechci dopadnout.
A váha se tedy zvýšila?
Ubyly svaly, které hodně váží, a přibyly špeky, které jsou lehčí. Tím pádem moje váha zůstala plus minus stejná, ale tělesná schránka zchátrala.
