Právě on povede brněnskou Kometu do play-off jako gólman číslo jedna. Už ve středu proti Olomouci.
Brankář je muž, který má týmu dodávat jistotu. A Hylák přesně takový je. Klidný, vyrovnaný, žádné nervy. "Zdravá nervozita před zápasem je úplně normální. Ale když vlezete na led, tak tam čas na nervozitu není. Je třeba minuta do konce, soupeř hraje power-play a já to vůbec nevnímám," popisuje pětadvacetiletý brankář.
Kdy vám trenér oznámil, že do play-off půjdete jako jednička?
Po posledním zápase s Ústím.
Jak jste tu zprávu přijal? Uklidnilo vás to?
Myslím, že jsem celou sezonu chytal docela dobře, takže jsem to přijal a víc jsem v tom nehledal. Budu se snažit, abychom hráli co nejlíp a i moje výkony byly co nejlepší.
S Lubošem Horčičkou jste dlouho byli bráni jako vyrovnaná dvojice. Je pro vás příjemnější, když teď víte, na čem jste?
Určitě. Já nemám rád, když člověk do poslední chvíle neví, jestli bude chytat. Ale i v základní části jsme věděli, na čem jsme. Trenér nám říkal, že se budeme víceméně po dvou zápasech střídat, takže to pro mě žádný problém nebyl.
Kometa má za cíl postup do extraligy. Už jste zažil play-off, ve kterém by na váš tým byl takový tlak?
Třeba v Hradci jsme vyhráli základní část zrovna v sezoně, kdy se nehrála baráž. Takže to pro prvoligové týmy bylo hodně otevřené a tlak tam byl taky. Ale tady je spousta zkušených hráčů. Hodně důležitý pro nás bude začátek, když zvládneme první dva domácí zápasy, pak z týmu spadne taková ta menší nervozita. I když já si myslím, že nervozita je zdravá a všechny týmy ji pocítí.
V týmu už se neholíte. Máte vyzkoušené, jak vám vousy sluší? Moc si vás s nimi neumím představit.
Mně moc vousy nerostou, takže i kdybychom hráli do července, tak to na mně moc vidět nebude (smích).
O play-off se říká, že ho rozhodují brankáři. V týmu je sice přes 20 hráčů, ale právě na brankáři záleží nejvíc. Souhlasíte?
Určitě. Ale gólman je základ i v dlouhodobé sezoně, v play-off je to jenom víc vidět. Stačí čtyři prohrané zápasy, a jste venku. Ale zase to není jenom o gólmanovi.
To jistě ne, ale když uděláte chybu vy, už ji nikdo nenapraví.
S tím ale člověk musí žít celou sezonu. Gólman je specifická pozice. Sice jsem součástí mužstva, ale celý zápas jsem v bráně sám, nechodím na střídačku. Já už jsem toho odchytal poměrně dost a play-off se snažím brát jako normální zápasy. Kdyby se tím člověk moc stresoval a moc na to myslel, tak to nedělá dobrotu. Já říkám: zdravá nervozita před zápasem je úplně normální a nemyslím si, že to teď pro mě bude jiné.
Nebudete tedy nijak měnit svoje návyky?
Ne ne, já si celou sezonu dělám pohodu stejnou a rozhodně to nebudu měnit před play-off. Neříkám, že to jsou úplně řadové zápasy, ale rozhodně se mi to nebude honit hlavou čtyřiadvacet hodin denně. To není zdravé. Jakmile odejdu ze zimáku, tak se snažím myslet na něco jiného. A rozhodně nebudu nic měnit kvůli tomu, že je teď play-off.
Co vám pomáhá odreagovat se? Jak si děláte zmiňovanou pohodu?
Já si ji snažím dělat hlavně doma, chodím třeba se psem na procházky. Nějaké extra koníčky nemám, rád sice rybařím, ale na to je teď ještě zima. Zkrátka se hlavně snažím odreagovat doma a celkem se mi to daří. Třeba s tím psem. Kdo ho má, tak ví, jaké to je.
Vyptávám se vás proto, že když sleduju nějaký zápas jako fanoušek a letí střela proti mému týmu, tak se třesu nervozitou. A nedovedu si představit, jak je brankáři, na kterém to všechno stojí.
Ale kdybyste hokej hrál, tak poznáte, že na ledě je to něco jiného. Já když sleduju v televizi, jak třeba hrajeme fotbal na mistrovství světa, tak jsem taky nervózní. Ale když vlezete na led, tak tam čas na nervozitu není. Je třeba minuta do konce, soupeř hraje power-play a já to vůbec nevnímám. Když jsem na střídačce, tak jsem osmkrát nervóznější, ale když jsem aktérem, tak nervózní nejsem. To by ani nedělalo dobrotu.
To je mi jasné, ale přece jen není lehké se tomu ubránit.
Já jsem ale opravdu v klidu. Kor třeba na konci zápasu, to nejsem nervózní nikdy. Cítím na sobě, že čím víc toho má člověk odchytáno, tím víc je v klidu. Přece jen mám v první lize odchytáno 150 zápasů, a když si na to člověk zvykne, tak je to čím dál větší pohoda. Zdravá nervozita je jen na začátku, ale to je normální a rychle to spadne.
O brankářích jsem také zaslechl, že jsou divní. Cítíte se tak?
My nejsme divní, všechno je o tom, že na gólmany je největší psychický tlak. Na útočníky je zase podle mě tlak nejmenší. Když nedá útočník prázdnou bránu, tak se řekne: to se stane. Když gólman dostane gól od půlky, tak si to všichni pamatují ještě čtyři zápasy. Takhle jsme si to my brankáři vybrali a já už bych dnes neměnil. Možná si někdo řekne, že jsme divní, ale máme jenom jiný režim. Není to tolik o fyzičce, ale spíš o té psychice.
Sledujete při play-off dění kolem? Myslím tím noviny, internetové stránky a podobně.
Člověk si to určitě přečte, zvlášť když se nám v předkole rýsoval soupeř. Ale že bych sledoval třeba onlajny, to ne. Naopak musím říct, že se v televizi na hokej vůbec nekoukám. Toho hokeje máme až až, takže se radši podívám na fotbal nebo na jiné sporty. Ale myslím, že to je normální.
Vnímáte během zápasu fanoušky?
Určitě člověk pozná, když přijde do Kadaně a je tam 150 lidí, než když je tady přes šest tisíc. Ale že by mi to extra pomohlo ve výkonu nebo mi ho to extra ztížilo, to ne. Každopádně se mi před takovým hledištěm jako v Brně hraje líp. Takový zápas v Kadani je za trest.
V průběhu základní části jste si stěžoval, že dostáváte spoustu gólů ze zbytečných chyb. Vyříkali jste si to před play-off se spoluhráči?
To vždycky musí vycházet od trenérů, ti nás k tomu nabádají pořád. Ale zase musím říct, že ke konci základní části to bylo lepší. Teď to určitě bude o tom se těch zbytečných chyb vyvarovat. Teď už bude rozhodovat každý gól, každá přesilovka. To jsou sice klišé, ale opravdu to tak je. Zvlášť my musíme počítat s tím, že sem bude náš čtvrtfinálový soupeř jezdit s hodně defenzivní taktikou, a my musíme taky vycházet z defenzivy. Pro diváky to nemusí být atraktivní hokej, ale my hlavně potřebujeme vyhrát.
Povězte: když hráč před vámi vyrobí nějakou hrubku, jste ten typ, který ho pak seřve?
Rozhodně nejsem typ, že bych přišel do kabiny a řval bych na ně. Po zápase nebo ještě během něj si něco řekneme, ale většinou ten bek ví, že udělal chybu. A nemá cenu za ním přijít a řvát na něj, co to dělá. Já takový ani nejsem, v kabině jsem spíš tišší typ. Člověka to samozřejmě naštve, kor když z toho dostane gól, tak to není nic příjemného. Ale takový hokej je, je to hra chyb. Není to o tom, že přehrajete soupeře, ale o tom, že kdo udělá víc chyb, ten prohraje. V play-off by to mělo vypadat tak, že budeme chyb dělat minimálně a naopak budeme využívat ty soupeřovy.
