„Moje výkony už nebyly takové jako dřív. K tomu se přidala zdravotní omezení. Chybělo mi také nadšení a věděl jsem, že mě ten konec jednou čeká. Nechtěl jsem oddalovat nevyhnutelné, zároveň se u mě vytrácela chuť do hokeje. Vnímal jsem to jako prodlužování smrti a to pro mě už nemělo význam,“ vysvětloval důvody svého konce v rozhovoru pro klubovou televizi Jánský.
Přiznal také, že nabídky se mu nehrnuly. „Nebyl zájem. Zároveň mě bolí ramena a celkově mám zničené tělo. Týmy chtějí především mladší hráče, a tak na soupisce už není tolik místa. Když se ohlížím, svědomí mám čisté, na ledě jsem nechal všechno, co jsem mohl. Nebyl jsem typ hráče, který se snaží něco ošidit. Myslím si, že jsem měl dobrou kariéru, vyždímal jsem z toho, co se dalo,“ je přesvědčený extraligový mistr z roku 2015.
„Dodnes koukám na videa, co jsme dokázali. Myslím si, že jsme měli všichni životní formu, od brankářů až po útočníky. Neměli jsme tu velká jména, ale zvládli jsme to. Největší zásluhu na tom má Pavel Francouz a trenéři. Dali nás dohromady a v brance jsme měli zeď,“ vzpomíná na zlatou sezonu hráč, který prošel i Spartou a několik startů má i v národním týmu. Končil v Litoměřicích.
Teď se chystá na novou etapu svého života. „Bude mi samozřejmě chybět kabina, ale jinak mám takové zvláštní pocity. Hokej mi chybí i nechybí. Hrál jsem dlouho, byl jsem denně na ledě, takže toho má člověk občas po krk. Vadí mi jen, že už se nebudu tolik vídat se spoluhráči.“
Jánský nepočítá ani s tím, že by u hokeje zůstal v jiné roli. „Neláká mě to, protože toho hokeje mám dost. Uvidíme za pár let, ale nemyslím si, že by ze mě byl trenér či skaut. Byl bych radši, kdybych si našel normální práci,“ plánuje.
