Postoupit jste mohli ve čtvrtek doma, jenže jste prohráli 2:3 v prodloužení. Proč?
Ústí hraje pořád to samé. Jde spíš o to, že my vedeme 2:0, a najednou se jakoby strachujeme o výsledek. To je špatně. My jsme ti, co by měli určovat tempo. Daří se nám to 45 minut, pak přestaneme hrát. Dvougólových náskoků si musíme víc vážit.
V prodloužení jste měli plno šancí, ale nakonec jste inkasovali.
Klasické nedáš - dostaneš, ale to jsou věci, které jsou v play-off úplně normální. Když to řeknu zostra, nemůžeme se z toho podělat. Jedeme dál.
Hattrickem se zaskvěl ústecký Roubík. Jak ho zastavit?
Co si budeme povídat, on je dobrý hráč a v 1. lize to dokazuje dlouhodobě. Roubas je teď v laufu a my si ho musíme ohlídat. Na druhou stranu se nemůžeme dívat, kdo je zrovna na ledě. Být opatrnější, když hraje? Ne, my si musíme dávat bacha na každého hráče.
Co musíte změnit?
Nemyslím si, že hrajeme hrozně. Pokyny plníme 45 minut a troufnu si říct, že předvádíme docela dobrý hokej. A pak najednou máme zbytečné obavy. My naopak nesmíme nic měnit, musíme hrát pořád to samé, co na ně platí. A ne od toho v průběhu zápasu ustoupit.
Neukolébaly vás řeči Ústeckých, že nemají síly a že série už skončí?
Ani nevím, že něco takového říkají. Tohle je pro mě osobně bezpředmětné.
Čekal jste, že Ústí bude klást takový odpor?
To je stěžejní - všichni očekávají, že to půjde lehce. Ale týmy se proti nám kousnou a my s tím musíme počítat. Ústí má kvalitní mužstvo, navíc zápasy Chomutov – Ústí byly léta derby jako hrom. Ale opakuji: pořád vedeme 3:2 a oni jsou ti, kdo by se měl strachovat. I když je pravda, že nemají co ztratit a hrají uvolněně.
