Otec Nečas: Už nemám nárok. Syn se zlepšuje a já stárnu

Během sezony si generální manažer žďárského hokeje Martin Nečas syna Martina zrovna moc neužije, tudíž zprávu, že se po přerušení NHL kvůli koronaviru vrátí domů už v dubnu, pochopitelně uvítal. „Možná jsem si ho teď ale užil až moc,“ reagoval se smíchem starší z obou Nečasů v narážce na to, že čtrnáct dnů prožili společně ve Žďáru v „domácím vězení“ bez možnosti vycházení.

Martin Nečas mladší a starší | foto: Jiří Bárta, MAFRA

Pro juniora, který má za sebou první úplnou sezonu v NHL v dresu Carolina Hurricanes, si otec musel nejprve dojet do Frankfurtu nad Mohanem.

„Do Prahy už by se totiž nedostal. A protože bydlí samozřejmě u nás, tak jsme všichni museli být v povinné karanténě,“ vysvětloval otec Nečas. „Naštěstí Aneta už žije samostatně, tak nás zásobovala,“ zmínil pomoc své dcery.

Hned poté, co znovu mohli mezi lidi, vyrazili oba Nečasové za společnou zábavou - zahrát si tenis.

Martin je úspěšný díky drilu navíc, popisuje Nečasův otec

„Je to pro mě nejlepší relax. Pořádně se vypotím a skvěle si vyčistím hlavu,“ prozradil šéf žďárského hokejového klubu. „Když není kluk doma, tak chodím hrát s partou kamarádů, jinak ale hrajeme hlavně spolu.“

A kdo je na tom z obou Nečasů lépe v úspěšnosti vyhraných zápasů? „Kdysi jsem hrubě vedl, jenže teď už je můj náskok skoro v čoudu,“ povzdechl si Nečas starší. „On se zlepšuje a já stárnu,“ smál se.

Jinými slovy výhru v jeho podání už lze považovat spíš za překvapení. „Je pravda, že už nemám nárok,“ uznal. „Ale pořád ještě nechci úplně tu kostičku pustit. Dřív jsem já kluka nechal občas aspoň trochu dotáhnout, ovšem teď už je to spíš naopak,“ dodal se smíchem. 

Věřím, že hokej ve Žďáru zachráníme, říká Nečas

Moc dobře věděl, že finanční kondice žďárského hokejového klubu není nikterak dobrá, přesto Martin Nečas souhlasil s tím, že se ho ujme jako nový šéf. „Byla to především reakce na jednání s městem ohledně financí. On Milda Šimon to tady dělal třináct let a řekněme, že na sebe měli v komunikaci s městem už určitou averzi. Proto jsme se dohodli, že si funkce prohodíme,“ odhalil hlavní důvod změny ve vedení druholigového klubu.

Bezprostředně poté, co jste se stal novým generálním manažerem, z vaší strany zaznělo, že se možná druholigový A-tým nebude moci přihlásit do nového soutěžního ročníku. Jak vypadá situace nyní?
S městem pořád jednáme a teď už si troufnu říct, že hokej tady zachráníme. Minimálně mládež určitě. Ale věřím, že i dospělý tým. Vše je na dobré cestě.

Stalo se něco zásadního?
Město se k celé věci postavilo skvěle. Tak, že nám chce pomoct. Našli jsme společnou řeč. Hokej má tady ve Žďáru obrovskou tradici, spousta výborných kluků odtud vzešla, takže je oboustranný zájem hokej ve městě udržet. A mládež a „áčko“ jsou spojené nádoby.

Jinými slovy, nejpozději 22. května druhou ligu opět přihlásíte?
Řeknu to asi tak: situace není růžová, ale už je lepší. Město nám pomůže udržet dospělý tým a my zkusíme udělat úsporná opatření.

Sáhnete na odměny pro hráče?
Už loni hráli, jak říkal můj předchůdce Milda Šimon, za zákusky, což je na téhle úrovni rarita. Zase na druhou stranu si myslím, že takových mančaftů bude letos víc. Peníze budou problém pro všechny.

Kolik bude potřeba peněz na to, abyste odehráli sezonu v klidu a nemuseli mít strach z potíží?
Dva a půl milionu korun jsou asi takové normální peníze, aby bylo na cesťáky, autobus a rozhodčí. A aby kluci zase nemuseli hrát úplně zadarmo.

A když seženete méně peněz?
Potřebujeme přežít tenhle rok, protože od toho příštího bude mít město snahu navýšit pomoc i pro dospělý sport. Možná čtyři nebo pět větších klubů by mohlo u nás ve Žďáru dostat víc peněz. Samozřejmě podle náročnosti.

Ani fanoušci žďárského hokeje nechtějí zůstat stát bokem, před pár dny založili transparentní účet na pomoc klubu. Co na jejich snahu říkáte?
Chtěl bych jim strašně moc poděkovat. Každá pomoc je vítaná a tahle je důležitá i po morální stránce. Je to důkaz, že jim hokej ve městě není jedno.

Zmiňoval jste mládežnické týmy, jaký je vlastně zájem o hokej ze strany dětí?
Za posledních patnáct let je u nás mládež v nejlepší kondici. Letos jsme měli na náborech osmdesát až devadesát dětí, to je prostě bomba. Otevřeli jsme žákovské ligy po ročnících. Proto si neumím představit, že bychom museli skončit. To by byla katastrofa.

Daří se vám propojovat mládež s A-týmem?
Rozhodně ano. Spousta kluků z „áčka“ mládež trénuje a chodí na nábory. Víte, pro malé kluky tady jsou samozřejmě vzorem Jágr a další, ale také místní kluci. Ať už třeba Lukáš Bureš, nebo Martin Pleva. To si myslím, že je strašně důležité.

A co teprve váš syn Martin nebo jeho velký kamarád a jmenovec Kaut. Oba už hrají v NHL. Mimochodem, pomáhá vám při jednání právě i fakt, že žďárský hokej je ve světě stále vidět?
Určitě, je to základ. A je to i motivace pro rodiče a děti, že i z malého klubu se dá vylézt vysoko. Však taky při akci Pojďte hrát hokej jsme měli při náborech jeden z nejlepších výsledků v republice.

Když už jsme zmínili vašeho syna, který hraje NHL v dresu Carolina Hurricanes, nerozmlouval vám plán nastoupit na místo šéfa klubu?
Vůbec ne. Hodně spolu věci probíráme, strašně ho zajímá, co se kolem děje, a chtěl by taky nějak mediálně pomoct. Teď třeba chystáme videa, na nichž budou trénovat s Kautíkem. Pomůžou našim mlaďochům, aby měli nějaký vzor a plnili výzvy v době, kdy kvůli koronaviru nemůžou normálně trénovat. Aby viděli, že jejich vzory se vrátily z Ameriky a nezahálejí.

A co vy a trénování, budete se napříště už věnovat pouze manažerským činnostem, nebo se občas postavíte i na střídačku?
Jasně že budu trénovat, protože mě to hrozně baví. I když je to velký žrout času. Možná vypomůžu zase u „áčka“, ale hlavně se asi budu pohybovat kolem dorostu.

Kdo vlastně povede v nové sezoně žďárský A-tým? Zůstane u něj Radek Haman, přestože se pod jeho vedením letos mužstvu nepovedl postup do play off?
Zatím jsme tak domluveni, ale uvidíme. Navíc „áčko“ bude coby sportovní manažer dělat Míla Šimon.

Ještě začátkem letošního roku jste byl de facto jeho podřízený, kdežto teď jste jeho nadřízeným. Nebude to problém?
Kdepak, komunikace mezi námi vždycky fungovala. Samozřejmě jsme schopni se pohádat, ale vždycky jen kvůli správné věci. Jsme takoví dva hokejoví magoři. (směje se)

S jakým cílem jste do funkce šéfa klubu vstupoval?
Hlavně tady hokej stabilizovat, najít společnou řeč s městem. Aby to nebylo tak, že teď se vyhrabeme ze srabu a za půl roku či za rok to bude zase stejné.

Dá se říct, že jediným problémem žďárského hokeje jsou peníze?
Je to největší problém. Jinak dětí a trenérů s profi licencí máme dost. A co nás těší, že se vracejí pomáhat kluci, kteří tady hráli.

Takže třeba jednou nebude ani návrat Tomáše Rolinka pouze aprílovým vtipem?
(usmívá se) My vždycky chceme na apríla udělat nějakou legraci, protože jak já říkám: strach a peníze jsme nikdy neměli. Já věřím, že bude líp. Třeba i v otázce návratu Tomáše. Vždy to bylo naše zbožné přání. A loni už k němu nebylo daleko.