I když: válčí? Mezi mantinely to pořádně jiskří jako mezi červenobílým a žlutočerným gangem, ale on všemu dění zatím bezmocně přihlíží. "Ale mám to z první řady," směje se Martin Koudelka.
Z urputné a bojovné série jsou odehrány dva zápasy. V prvním se objevil, do druhého i vzhledem k řevnivému průběhu nezasáhl. Koudelka si třinecký led stačil osahat při jednom střídání.
"Trenéři mě tam poslali, abych tu atmosféru okusil. Jinak jsem takový pozorovatel, nosič vody a dobré nálady," usmívá se. "Čekal jsem, že se tam dostanu víc, což se ještě může stát. Ale když je to spojený s tím, že člověk je mimo rodinu a domov, je to těžší," říká Koudelka.
Zklamání na sobě sice nedal znát, ale třineckou jízdu za titulem si příliš neužívá. Má to vůbec pětatřicetiletý matador zapotřebí? "Je to těžký...," ušklíbl se Koudelka.
Prozatím si čekání na další šanci zpestřuje po boku náhradního brankáře Martina Vojtka, vyhlášeného šprýmaře týmu. "Šel jsem do Třince i proto, že tu ta šance na titul je. Přece jen končit hokej v únoru je brzy," prohlásil, co ho láká na této zvláštní misi.
Komplikuje mu ji výrazně současná atmosféra mezi oběma kluby, která mu ubírá čas i prostor na ledě, kterého se mu momentálně nedostává. Mezi Litvínovem a Třincem to vře, důkazem toho bylo i patnáct trestů ve druhém klání.
"Ty zápasy tak jednoznačný nebudou. Furt jsem třináctej útočník, a dokud budou kluci zdravý, tak se tam asi nedostanu," vidí skepticky své šance na start v pokračování série na stadionu Ivana Hlinky v Litvínově.
