"Dostal jsem se mezi dva kvalitní hráče a všichni tři jsme si výborně rozuměli," říká s úsměvem dnes dvaačtyřicetiletý Vladimír Kameš.
Chcete důkaz? Šikovní mladíci v sezoně 1983 - 1984 společně ve 44 ligových utkáních nastříleli 62 branek. Výraznou měrou Dukle pomohli k zisku jubilejního desátého mistrovského titulu! Ale úspěchy celek z Vysočiny slavil i v zahraničí, dostal se do finále slavného Spengler Cupu i Poháru mistrů evropských zemí.
O rok později, vedle obhajoby domácího titulu, se jihlavští hráči podíleli na prvenství Československa na mistrovství světa v Praze. "Ty dva roky byly určitě nejkrásnější léta mé kariéry," má proto jasno Kameš.
I přesto, že po splnění vojenské povinnosti Vysočinu opustil, Duklu sledovat nepřestal. "Pouze mě mrzí, že je teď v první lize. Ale to je prostě hokej, to jsme si prožili i my na Kladně," říká úspěšný veterán.
Ve spojení je i s bývalými spoluhráči. "Voláme si s Oldou Válkem, Radkem Svobodou, Jardou Benákem. Prostě s těmi, co jsem hrál," vzpomíná Kameš. Občasný kontakt udržuje i s Rosolem a Klímou.
"Chtěli bychom společně ještě nastoupit. Ale už se to asi nikdy nepovede," mrzí bývalého reprezentanta, který po ukončení své hokejové kariéry sbíral úspěchy i v hokejbale.
V současné době pak pracuje jako trenér hokejové mládeže v Kladně. "Hokeji se věnuji dál. Ale vedle toho, že trénuji dorost PZ, jezdím i na brigády," vysvětluje.
V sobotu odpoledne si našel čas i na fotbalovou exhibici v Chotěboři. "Přitom přijel z práce, kde byl od šesti do jedenácti," obdivoval Kamešův zapálený přístup moderátor utkání Petr Palovčík.
"Jsem hrozně rád, že jsem si s klukama mohl zahrát," rozdával úsměvy po vítězném utkání Jágr teamu spokojený Kameš. Do kabiny se vracel v ponožkách a s kopačkami v ruce. "Hrálo se mi výborně, žádné problémy jsem neměl. Až teď mě začínají bolet nohy. Ale to už je věkem."
