„Když jsme viděli, jak bruslí, zůstali jsme v šoku. Vždyť je to kluk z Austrálie, kde mají hodinu ledu týdně a zápas, nic víc, naprosto amatérské podmínky. A on tady bruslařsky dominuje,“ zírá Čaloun.
Zkontaktovala ho Jiřina Herink, česká rodačka žijící v Austrálii a manažerka Flyers Ice Hockey Club. „Říkala, že mají talentovaného hráče a že zůstávat v Austrálii pro něj není ta správná cesta. On je opravdu výborný. Dohodli jsme se, že ho vezmeme a po roce se uvidí, co dál. A Kale je tady nejlepší.“
Teenager s lehce exotickým vzhledem po filipínské mamince si nemůže svou ústeckou misi vynachválit. „Rychlost hry je úplně jiná než u nás, všechno je tady na vyšší úrovni. Cítím, jak velký pokrok jsem za rok udělal v bruslení a v práci s hokejkou,“ užívá si ve Slovanu.
Bydlí s Čalounovou rodinou. Legendární střelec tak má vlastně třetího „syna“ ke svým dvěma, také hokejistům.
„Vzali jsme si ho domů a je to fajn, díky němu se kluci snaží mluvit anglicky. Pomáhá to i manželce, která angličtinu učí. Celý náš život se točí kolem hokeje, žena je z toho někdy nervózní, ale už si zvykla,“ usmál se bývalý kanonýr. „O Kaleho se staráme, vaříme, pereme.“
Hovory u Čalounů se točí kolem hokeje, jak jinak. „S Honzou strašně rád o hokeji mluvím, poslouchám jeho rady, probíráme to i u večeře,“ zamlouvá se Costovi. Mimochodem v jídle je prý vybíravý, ale zamiloval si knedlíky.
Možná i česká strava pomohla k tomu, že Costa rychle sílí. „V porovnání s dneškem byl při svém příletu miminko. Za rok vyrostl o deset centimetrů a přibral asi osm kilo,“ tvrdí 43letý Čaloun, jeden z obroditelů ústeckého hokeje.
Pro Australana není snadné žít na druhé polokouli. „On je introvert a v první sezoně měl krizi. Vzali jsme ho tedy na Vánoce do Rakouska, aby změnil prostředí. Teď už se zabydlel a musel jsem mu i vynadat, protože zlobil. Otrkal se,“ zubí se Čaloun, multifunkční penzionovaný hokejista.
Ve Slovanu je i jednatelem pro sport. A teď také druhým tátou Australana: „Máme s ním vtipné příhody. Zrovna teď v pátek jsem ho zapomněl doma. Ráno jsem kluky odvezl a měl jsem ho potom vyzvednout... Pak ho můj trenérský kolega Lukáš Místecký zamknul v šatně. Prostě dobrý den.“
Parťáci z týmu už Costu berou do města a on si pochvaluje, že metropoli Sydney vyměnil za vcelku poklidné Ústí. „Všechno je tady blízko, tam jsem na zimák jezdil i hodinu. Mám radši menší město.“
První dva týdny v Česku s ním loni strávila maminka, nyní přiletěl táta s mladším bratrem, který se na bruslích zdokonaluje během kempu pro Australany v dresu české hokejové modly Jaromíra Jágra.
„Já se poprvé postavil na brusle ve čtyřech letech, ale byl jsem hrozně malinký a rodiče se o mě báli. Rok nato už jsem hrál zápasy,“ vzpomíná si šikovný centr.
Proč si nevybral třeba fotbal nebo ragby? „Protože můj táta kdysi odletěl do Kanady a tam se zamiloval do hokeje, začal ho sám hrát. Já si sice rád zakopu fotbal, ale jen pro zábavu, pozornost soustřeďuji na hokej. Mám myšlenky jen na něj a na školu, to mi pomáhá od stesku po rodině.“
Ve škole je Costovi k ruce jazyková asistentka. „Některé předměty jsem v Austrálii neměl, třeba chemii,“ překvapilo ho. V Ústí zůstane znovu až do konce školního roku, v závěru hokejové sezony ho opět navštíví jeho rodiče.
Mezitím bude pracovat na svém hokejovém snu. „Chci do NHL,“ míří vysoko; jeho oblíbeným klubem je Tampa Bay Lightning. Idol? Nathan Walker, australský hokejista, který působil ve Vítkovicích a nyní se přes farmářské Hershey Bears snaží prokousat do NHL. „Dívám se i na hráče z kanadsko-americké soutěže a od každého se snažím okoukat to nejlepší.“ Zatím se mu to daří.
„V našem mladším dorostu je druhý v bodování, přitom je to prvoročák. Vyčnívá i proti extraligovým soupeřům,“ chválí ho opatrovatel Čaloun. „Sami nevíme, kde se to v něm vzalo, když v Austrálii k hokeji neměl ideální podmínky. Ale on je extrémní pohybový talent.“
V Rakousku se poprvé postavil na lyže a už při druhém sjíždění kopce nadchl ukázkovým stylem. „Škola ho vybírá na atletické závody, pravidelně vyhrává, berou ho na fotbal a další sporty. Umí všechno. Na ledě je přemýšlivý, chytrý, čte hru, hraje moderní dynamický hokej.“
I proto se Čaloun dohodl s Costovým otcem, že začnou pracovat na získání českého pasu. „Do našeho áčka chceme zabudovávat mladé, on má obrovskou šanci. Možná už za tři roky. A třeba by jednou mohl hrát i za český nároďák. Proč ne?“
