„I když jsme toho s Romanem dost odehráli, nebral jsem to nijak prestižně. Jsme dobří přátelé,“ řekl po prohře 2:6 o šest roků starší Štraub, 40letý lídr valašského celku, kam na podzim přešel z Prostějova.
Jak vzpomínáte na vyhlášený útok Zlína Janků, Štraub, Meluzín?
Tři sezony, než Roman odešel do Finska, byly perfektní. Vytvořili jsme snad nejlepší lajnu, v jaké jsem kdy hrál. Oba kluci hráli v nároďáku, hráli na mistrovství světa. Pavel Janků se navíc stal nejlepším střelcem ligy. Byli jsme fakt dobří.
Zůstáváte vy tři stále v kontaktu?
Pavel Janků teď hraje v Ústí, takže se s ním už moc nemůžu potkat. Jen jsme si popřáli k Vánocům. Ale s Romanem se stále kamarádíme, stýkají se naše rodiny, naše manželky si dobře rozumí.
Potkávali jste se často při vzájemném zápase na šumperském ledě?
Celkem jo, ale nijak jsme po sobě nešli. Jen ke konci zápasu trochu narostly emoce a jednou jsem zaregistroval, jak mi Meloun říkal „nech mě bejt, nech toho“. (rozesměje se) My byli totiž dost naštvaní na rozhodčího. Ale s Melounem to bylo v klidu.
Rozhodčí vás vůbec nešetřili, že?
Spíš nás solidně zařízli. Za celou kariéru jsem neviděl, aby dal jednomu hráči trest za držení i hákování. A náš Sedlák čtyři minuty dostal hned v první minutě. Hned jsem věděl, jak bude zápas vypadat. A taky se to potvrdilo. Všech sedm branek jsme dostali v oslabení.
Prohrou jste sice přišli o osmou pozici. Ale byla to teprve druhá ztráta za posledních 9 zápasů. Daří se vám...
Postup do play-off máme ve svých rukou. S osmým Přerovem budeme hrát doma. Když něco uhrajeme venku, snad se tam dostaneme.
Valašské Meziříčí je zvláštní tým, jen tak se nevidí, aby v jednom týmu hrály legendy jako jste vy, Jaškin, Augusta.
Máme tady takové domácké prostředí, podobně jako na Vsetíně. I když se zrovna nedaří, je tam pohoda, klid. To je asi pro Valachy typické. Dobře se tady hraje. Na takovou soutěž má Valmez velmi dobré podmínky.
Co na sestavu plnou mazáků říkají soupeři? Neprovokují vás slovy: „dědku, jak to hraješ“?
Když je zápas vyhecovaný, tak to občas zaslechnu. Ale tak to bývalo vždycky. To k tomu patří.
Ještě škoda, že nemá vsetínský trenér Vlach čas, aby si s vámi zahrál.
To by byla síla! Vytvořit pak společnou pětku, tak by to bylo na světový rekord v průměrném věku.
Vám v březnu bude jednačtyřicet. Jak dlouho ve Valašském Meziříčí vydržíte?
To vůbec neřeším. Možná skončím po sezoně, nebo mi to půjde a budu hrát dál. Hlavní je zdraví.
A pak? Chcete u hokeje působit i po konci kariéry?
Záleží, jestli bude šance na nějaké místo. Ale určitě bych chtěl, hokej mám pořád moc rád.
