„Já hlavně doufám, že to bude dobrý zápas pro všechny,“ přeje si posledně jmenovaný. „A že vybrané peníze pomůžou dobré věci,“ připomíná jednačtyřicetiletý Koukal, že se žďárský klub rozhodl věnovat 30 tisíc korun Azylovému domu pro matky (otce) s dětmi Ječmínek.
Není zvykem, že by se podobné akce konaly v průběhu soutěžní sezony. Zvažoval jste svoji účast?
Ono to bylo trochu jinak. Hráli jsme takhle před měsícem s Kolínem na Slavii a na zápas se přišel mrknout i Petr Vampola. A když jsme si pak ještě psali, tak jsme došli k tomu, že by nebylo špatné si zahrát spolu někde ve druhé lize. No a potom už jenom stačilo spojit se s Nečim (Martinem Nečasem – šéfem žďárského klubu), který tuhle naši myšlenku ještě rozvinul.
Krom jiného si vyprosil uvolnění Tomáše Kauta z pardubického „béčka“. Mimochodem, s ním se teď potkáváte v jedné soutěži, takže to nebude setkání po nějak moc dlouhé době...
Máte pravdu, letos už jsme se na ledě potkali dvakrát a v obou případech jsem vyhrál já. Takže Kautíka potkávám rád. (směje se)
Každopádně zatímco on ve své kariéře za žďárský A-tým v minulosti hrál, pro vás bude středeční duel s Vyškovem premiérový...
Naposledy jsem hrál ve Žďáru ještě jako junior, potom už jen před pár lety v nějaké exhibici. Taky proto se teď na tenhle zápas tolik těším. Beru to tak, že zaplním jednu mezeru ve své kariéře, zahraju si ve žďárském dresu za chlapy. Byť by to mělo být jenom na ten jeden zápas.
Navíc přicházíte do aktuálně třetího nejlepšího týmu skupiny Východ. Máte přehled o tom, jak se letos Žďáru daří?
Jasně, oproti loňsku je to velký posun. Takže teď jenom doufám, že to klukům nepokazíme. (usmívá se)
Vyškov je v tabulce horší, i když pouze o jednu příčku...
Však jsem se hned díval, s kým bychom měli hrát. A řeknu vám, že kdybych tam objevil Havířov, který vypadá děsně nabitě, tak bych asi požádal o odklad na jinou reprezentační pauzu. (směje se)
Už jste nařídil kamarádům a rodině, aby se přišli podívat?
Nic jsem nenařizoval. Jo, s jedním kámošem jsem si psal, tak pokud dorazí, budu moc rád. A mamka taky určitě přijde. Bohužel taťka už tady není.
A co takhle bratr Martin (bývalý skvělý lyžař, mistr světa z roku 2003)?
Jako že bych volal bráchovi, ať přijede, protože budu hrát ve Žďáru druhou ligu? Tak to fakt ne. (směje se)
Já jen, aby vám potom nevyčetl, že jste ho neinformoval...
Má v Liberci dost práce, už se pohybuje mimo lyžování. Navíc je pozvánka všude na Facebooku, tak na nějakou třeba narazí... A nebo víte co? Dobře, já to tedy bráchovi napíšu, abych měl klid. (směje se)
Nemáte trochu obavy z toho, jak na vás budou reagovat mladí žďárští hráči? Přece jen, mistři světa s nimi nehrají každý den, tak mohou mít klidně trému...
Jestli se ptáte, zda si nechystám nějakou uklidňující řeč, tak určitě ani já, ani Vampy. Spíš s klukama doufáme, že ti, kteří kvůli nám tentokrát nenastoupí, na nás nebudou moc naštvaní.
Myslíte, že vám po příchodu do kabiny okamžitě naskočí vzpomínky na dobu, kdy jste byl ještě kluk a s hokejem ve Žďáru teprve začínal?
Hlavně jestli se od té doby kabina aspoň nějak změnila. (směje se)
Letos v srpnu vám bylo 41 let, ještě pořád máte dost motivace na to, abyste ráno vstal, vyrazil na trénink, pak na zápas... a takhle pořád dokola?
Když jedeme ven a máme se před zápasem rozcvičit venku na suchu, tak si snad pokaždé řeknu: Bože, co já tady ještě dělám?!? Ale pak vyjedu na led a zase převáží soutěživost, kterou v sobě snad pořád ještě mám. Každopádně, tohle je moje poslední sezona v soutěži, která se hraje na 52 kol.
Znamená to, že třeba druhá liga by pro vás ještě být mohla?
Ne, protože i v ní se hraje prakticky dvakrát v týdnu. Takže leda nějaký krajský přebor bych si snad ještě dát mohl. Pojedu si vždycky v sobotu zahrát, abych se nějak udržoval. Ale jinak s profi hokejem doopravdy končím. Nikdo mě k další sezoně už nepřemluví.
