Pravda je to tak na půl a jeho slova platí pro čtvrtfinálovou branku. Okál procedil gólmana, jenže puk mířící do sítě odpálil domácí hráč. Až televizní záznam prokázal, že to bylo pár milimetrů za brankovou čárou.
"Gól s Třincem byl hezčí. Trefil jsem se pěkně do víka. Branka s Vítkovicemi byla zase důležitější," porovnal Okál oba zásahy. Zatímco ve Vítkovicích byl jeho gól jediný za celých 60 minut, v Třinci zvyšoval deset minut před koncem na 4:1. "Že to bude vítězná branka, jsem si nemyslel. Doufal jsem, že vedení udržíme," přiznal Okál.
Jenže Zlín pak dvakrát inkasoval a jeho jubilejní 10. extraligová branka se tak stala postupovou. "Je náhoda, že to vyšlo na mě. Hlavní je, že jsme ve finále. Je to práce celého mančaftu," zazubil se zlínský útočník, který chtěl přitom před dvěma lety seknout s hokejem. "Pár kluků už prohodilo, že jsem blbec, že jsem chtěl skončit. A že jsem udělal dobře, když jsem si to rozmyslel."
Teď už se těší na svoje první extraligové finále. Poslední dvě zlínská zažil v letech 2004 a 2005 jako žák. "Pamatuji si hlavně mistrovskou sezonu. Byl jsem při oslavách na ledě, strejdu Miru jsme pak týden doma neviděli," zmínil kapitána zlatého mistrovského týmu Miroslava Okála. "Kéž bychom to letos zopakovali."
