„Má nálepku. Vyloučit ho je jednoduché,“ myslí si slávistický trenér Vladimír Růžička.
„Byla to náhoda. Ke každému se chovám stejně,“ nesouhlasí sudí Milan Kolísek. „Snažím se jen chránit osobnosti, třeba Žemličku. Když na něj nepotrestáte faul, je podrážděný. Když po zákroku na něj někoho vyloučím, je pak klidný a spolupracuje se mnou.“
Duda není Mirek Dušín v hokejové výstroji. Provokuje, dohrává souboje, je tvrdý u mantinelu i před brankou soupeře. „Občas protihráčům zašeptám nějakou nadávku,“ přiznává.
Je podobný typ jako v zámoří Theoren Fleury. Na kanadského útočníka vzpomíná i Dominik Hašek. Na olympiádě v Naganu ho drobný provokatér několikrát srazil v brankovišti a ještě mu zanadával.
Trenér takové hráče potřebuje.
Pardubice mají svého Kudrnu, Plzeň Řezníčka, Sparta Žemličku. Už loni si Slavia během sezony vyhlédla Josefa Štrauba, aby tým vyhecoval a vytáhl ho z krize. Kdysi v ní hrál stejnou roli Jelínek, ve Vsetíně zase Sršeň. I v reprezentaci se objevují typy bojující troufale, bez respektu. Kromě Dudy třeba bek Židlický. Jejich chování je však často na hraně pravidel. A hrozí tresty.
Duda přešel do Slavie z Plzně. Funkcionáři klubu byli tehdy rádi, že se ho zbavili. „Zbytečně nás oslaboval. Jel třeba kolem střídačky a někoho seknul. Několikrát nás takhle poslal v závěru utkání do tří a my kvůli němu prohráli,“ kritizoval jej bývalý plzeňský kouč Richard Farda. Nerozešli se v dobrém, přesto teď Dudu chválí. „Ve Slavii se zklidnil, víc se koncentruje na hokej. A pokud udělá faul, snaží se, aby to bylo v souboji.“
Právě největší „drzouni“ bývají terčem útoku. Rozhodčí často vidí jen jejich oplácení. „Když rány rozdává, musí je umět i přijmout,“ souhlasí Růžička. „Už jsem si zvykl, že zákroky na Dudu se občas nepískají. Jde o to, jak zareaguje.“
Ani ve Slavii se občas neudrží. „Bavíme se o tom a zatím jsem s ním spokojený,“ tvrdí Růžička. „Nemá to jednoduché, leccos schytá, ale musí to vydržet. Pomáhá mu spoluhráč Pepa Beránek. Umí se ho na ledě zastat.“
