„Dopad na hokej bude drastický,“ odhaduje 48letý bývalý vynikající útočník Vladimír Vůjtek mladší.
Jak moc zasáhla současná situace práci a život hokejového agenta?
Snažím se fungovat normálně, jako všichni ostatní. Současná situace samozřejmě ovlivňuje život nejen můj, ale všech kolem. A ovlivňuje i hokej. A dopad na hokej bude podle mě drastický. Musíme si uvědomit, že kluby jsou z velké části placené ze sponzorských peněz. Dopad ekonomických následků na firmy bude tvrdý a pocítí to nejen hokej, ale sport obecně.
„Katastrofický scénář by teprve nastal, kdyby se v září nezačalo hrát.“ Vladimír Vůjtek ml., hokejový agent |
Co konkrétně jste museli s kolegy řešit při náhlém ukončování soutěží, při uzavírání hranic a vyhlašování karantén?
Hráči se ozývali, chtěli poradit, jestli domů letět hned, nebo zůstat, řešili jsme toho spoustu. Takový Jirka Sekáč (útočník CSKA Moskva z ruské Kontinentální hokejové ligy – pozn. aut.) měl pár hodin na to, dostat se z Ruska domů před zavřením hranic. Tam pomohlo privátní letadlo, aby to stihl. Někteří kluci zůstali za mořem, ostatní jsou doma.
Musel jste někomu vysvětlovat, že riskovat zdraví se nevyplatí?
Všichni víme, co se děje, všichni jsme dospělí. Záleží na každém jednotlivci, jak se k tomu postaví. My teď řešíme jiné situace, dopad na finanční stránku. Jde o upravování smluv, peníze na to logicky nejsou.
Jak se tedy díváte na krácení platů hokejistům, k němuž přikročili v klubech?
Vidím to tak, jak to je. Lidi přicházejí o práci, sponzorské firmy nebudou tak silné. Musí to zasáhnout i náš sektor. V Evropě nejsou majitelé klubů stejní jako Americe, kde patří týmy miliardářům. Co jiného mají kluby dělat, když sponzoři nemají peníze? My se teď jen musíme modlit, ať tahle nepříjemná situace přejde, ať se přes nás přežene co nejrychleji. Katastrofický scénář by teprve nastal, kdyby se v září nezačalo hrát.
Vladimír Vůjtek ml.Syn bývalého výborného ligového útočníka a později uznávaného trenéra Vladimíra Vůjtka staršího se narodil 17. února 1972 v Ostravě. S hokejem začínal ve Vítkovicích. V kariéře hrál v domácí extralize za Vítkovice, Spartu Praha a Třinec, v zámořské NHL nastupoval v dresu Montrealu, Edmontonu, Tampy Bay, Atlanty a Pittsburghu, v ruské KHL hrál za Čerepovec a Voskresensk, ve Finsku nosil dres Pori a Hämeenlinny, nejvyšší soutěž hrál rovněž ve Švýcarsku za Curych a Morges. V reprezentaci odehrál 57 utkání, dal v nich 20 branek. Na mistrovství světa 1997 byl se sedmi góly byl vyhlášen nejlepším střelcem turnaje. Jeho kariéru však brzdila zranění a zdravotní problémy, kvůli nimž přišel mimo jiné o olympiádu v Naganu. Nyní pracuje jako hokejový agent ve společnosti Eurohockey Services. |
Ne všichni hokejisté mají vyděláno tolik, aby mohli být v klidu. Řešíte třeba i nějakou formu pomoci?
Momentálně zatím ne, situace se pořád vyvíjí. Některé kluby zkrátily platy za březen a duben, některé plánují omezení na celé léto. Zatím jsme doma měsíc a vlastně jediné, co potřebujeme, je najíst se a napít. Pořád jsem klukům říkal, ať si odkládají. Snad to brzy pomine. Buďme rádi, že není válka, tím se uklidňuju.
Právě teď je doba, kdy se obvykle řeší smlouvy hokejistů s kluby na příští sezonu. Jde to vůbec? Jaká jsou vyjednávání?
V tomhle se daří minimálně. Od března do června, to bývá období, kdy mám nejvíce práce. Uzavíraly se smlouvy, soutěže gradovaly, byli jsme rozlítaní na všechny strany. Místo toho teď máme takové zvláštní období. Člověk je jen doma, sedí s telefonem u počítače. Kluby vyčkávají, smlouvy řeší, ale zdaleka ne v takovém množství jako jindy.
Jak snášíte tak dlouhý pobyt doma? Jak trávíte čas?
Děti jsou už velké, dceři je třiadvacet, synovi sedmnáct, takže jsou to samostatné jednotky. Vlastně si to užívám. Člověk může zpomalit, najednou si uvědomí všechen ten shon, který zažíval předtím, kdy byl pořád v jednom kole. Uvědomí si, že může být víc s rodinou a má čas na sebe. Asi to tak mělo být. Uvidíme, co to přinese.
A co sport, chybí vám? Ať už z tribuny, nebo v televizi?
Je to takové zvláštní, když sport není ani v televizi. Ale bylo super, když na ČT sport dávali staré hokeje. To jsem sledoval hodně, byly to věci, které bych jinak nikdy neviděl. Bylo zajímavé vrátit se patnáct dvacet let zpátky a dívat se, jak jsme hráli kdysi.
Říkal jste, že máte čas na sebe. Jak ho vyplňujete?
Můžu si přečíst knížky, ke kterým jsem se nedostal, mám víc času zamyslet se, o všem můžu více přemýšlet. Jindy skočím s kolem za barák a projedu se v lese.
