"Uděláme, co umíme, snad to bude stačit," doufá člen první pardubické obrany Vladimír Sičák, který nabádá i k tomu, aby se jeho spoluhráči vepředu tlačili do výhledu brankáři soupeře.
Měl jste někdy možnost si proti Jágrovi zahrát? Co to pro vás znamená?
Proti němu jsem nikdy nehrál, ale s ním ano. Potkali jsme se na "nároďáku", dokonce jsme jeden zápas odehráli spolu v lajně. Věřím tomu, že to bude zajímavá zkušenost pro všechny hráče v mančaftu.
Je v pardubické kabině poznat, že to není tuctový zápas?
V Kladně jsou nyní hráči, se kterými se tady normálně nepotkáte. Přináší to trochu hrůzy, jakou asi mohou mít celkovou sílu nebo přesilovku. Pořád se však hraje na čtyři pětky, a jestliže jim jedna rozhodla zápas na Spartě, proti nám to určitě znovu platit nemusí.
Vy jako beci se s Jágrem, Plekancem a Tlustým budete často potýkat, jak na ně?
Maťa Bartek říkal, že se mám Jardovi pověsit jako pavouk na záda. Stejně ale i pak pojede, takže to je úplně jedno. Uděláme zkrátka to, co umíme, snad to bude stačit. Na Jágra se může radit co chce. Plekancovi se dá jít do těla, všem ostatním taky. Jarda je ale ten, kdo drží a rozváží puky. A že je silný dost, to jsem poznal.
Pardubický obránce Vladimír Sičák (vpravo) bojuje ve finálové sérii proti Brnu.
V Plzni jste hráli velmi dobře, proč se to nepřeneslo i do utkání s Českými Budějovicemi?
Do Plzně jsme jeli s obavami, protože jsme potřebovali nutně vyhrát. Bylo vidět, že jsme se spojili dohromady a spíš se snažili bránit a vyrážet do protiútoků, ze kterých jsme dali dva góly. Doma jsme ale byli trochu v křeči už s Chomutovem a všichni to pořád mají v hlavě. S Budějovicemi to bylo o padesát procent lepší. Nemůžu klukům vyčíst, že by chybělo nasazení, víc jsme bruslili a bojovali. Chce to ale ještě přidat, hrát do těla, snažit se chodit před gólmana. Střely od beků jsme měli, ale důraz před ním ne. Aby tam byli dva nebo tři hráči, a ne jeden.
