„Je to tak, ale já jsem naprosto v pohodě. Změna je život, moc jsem se sem těšil,“ říká hokejista, jenž by měl pomoci naplnit přání klubu i fanoušků, aby Mountfield hrál v nové sezoně produktivnější hokej.
Vy, alespoň podle vašeho hokejového životopisu, změny příliš nevyhledáváte. Začíná nyní v Hradci to, na co jste zvyklý, tedy delší, úspěšné angažmá?
Věřím, že to tak bude. Tým má obrovský potenciál a může toho hodně dokázat. A když ambice budeme naplňovat, tým zůstane stejný.
Vladimír Růžička * Jedenatřicetiletý hokejový útočník, který s hokejem začínal v pražské Slavii, v níž to v sezoně 2005/2006 dotáhl až do prvního mužstva. |
Předpokládám, že s podobným předsevzetím jste odcházel před rokem z Chomutova do Sparty. Mrzí vás hodně, že konec přišel už po roce?
Člověk to bere tak, jak to je. Jako životní zkušenost a přestože představy byly asi trochu jiné, vůbec toho nelituji.
Přesto to ale pro vás nebylo chvílemi asi jednoduché.
Nechci říkat, že jsem z toho byl trochu v depresi, ale člověku se podaří dát třeba dva góly, cítí formu, že se konečně rozjíždí, ale stále je ve čtvrtý pětce. Na psychiku hodně těžký.
Takže říct, že jste si sezonu užil, by asi bylo nadsazené.
Určitě to díky mému postavení nebylo ono, na druhou stranu tam byly věci, na které se opravdu nezapomíná. Především Open Air v Německu byl obrovský zážitek a některé zápasy byly také skvělé. Teď už je to uzavřená záležitost i proto, že jsme se se Spartou nedomluvili na podmínkách případného pokračování. Už jsem jinde a těším se na novou výzvu.
Začátek nového angažmá, k tomu nedohraná minulá sezona a tak trochu nejistá i ta následující – jak to berete?
Minulá sezona byla opravdu rozporuplná, člověk se těšil, jak si hokej v závěru v play off užije, pak ale přišel koronavir a všechno bylo jinak. Navíc ani hokejově to nebylo úplně dobré. Je jasné, že hokej baví hlavně, když se vyhrává, pokud ne, tak člověk domů chodí v špatné náladě. Já už jsem se však na led těšil a věřím, že v Hradci budeme hlavně vyhrávat. A také doufám, že to všechno proběhne normálně, přestože člověk má strach, že to může hrozit celou sezonu.
Že budete hrát v Hradci, víte už několik týdnů, ale s týmem jste byl jen v červnu na minikempu a nyní od pondělí na ledě. Zatím dobrý?
Je pravda, že poprvé jsme se komplet viděli až na soustředění, kde jsme se dobře poznali a utužovali tam partu. Teď jsme byli po čtyřech měsících poprvé na ledě, podle mě opravdu dobrý. Super parta, doufám, že uděláme výsledek na ledě.
Jaké to bylo po tak dlouhé době v zápřahu na ledě?
Musím říct, že jsem to čekal podstatně horší. Byla to taková první klasika vyzkoušet, kde tlačí bota. Na druhou stranu se letos začíná mnohem později kvůli koronaviru. Začátek se posouval. Já jsem zvyklý chodit na led kolem 10. července, teď je to skoro o tři týdny později, což není dobré, ale určitě se do toho dostaneme. Teď bude spousta tréninků a člověk si to stihne osahat.
Jak se trénuje v takhle i pro sport nejisté době, kdy nikdo neví, jak to celé bude?
Není to ideální, i když doteď to bylo dobré, trénoval jsem v Praze se svým kondičním trenérem. Ale člověk samozřejmě situaci neustále sleduje a je trošku v očekávání, jak to celé proběhne.
Teď jste měli jako tým tři týdny volno, riskl jste dovolenou v zahraničí?
Ne, ne. Já jsem nikde mimo Česko nebyl. I proto, že se nám před dvěma měsíci narodila dcerka, takže jsme byli doma a udělali jsme si takový výlet po Čechách.
Extraliga se blíží, přicházíte jako hráč, který by měl pomoci zlepšit produktivitu mužstva. Co vy na to?
Že to tak nějak je, ale určitě to není jen o jednom hráči. V Hradci hledali hráče do přesilovky, já si myslím, že tam snad obstojím, na tuhle pozici si věřím, vždycky jsem ji hrál. S trenéry jsme to zatím tolik neřešili, ale je skvělé, že oni vědí, co ode mě mohou čekat. A naopak. Určitě nebudu mít pozici, která by mi neseděla, a bude to jen a jen na mně. Já jsem tady od toho, abych Hradci pomohl naplnit ambice.
Má na to tým svým složením?
Já myslím, že určitě. Každý ví, jakou roli v týmu má, kde má svoji silnou stránku a co má přesně dělat.
