Ostravský tým v něm od soboty změří síly s Pardubicemi.
Jste jeden ze tří hráčů současného kádru, kteří pamatují minulé vítkovické finále z roku 2002 proti Spartě. Vzpomenete si na to?
Já jsem taková povaha, že nevím, co bylo včera. Takže pro mě je to těžké.
A nepovedený zápas na Slavii, kde jste soupeři dvakrát namazal do brankových příležitostí? Ten si jako odstrašující příklad pamatujete? Připomněli vám ho spoluhráči?
To ne. Smazalo se to ze stolu, já jsem se s tím vyrovnal. Je to sport, stalo se to. Takový je hokej.
Čeká vás finále s Pardubicemi. Nestraší vás, že jste tam dostali v sezoně potupnou desítku?
Tak to jsem se teď dočetl v novinách, jinak bych to teď ani nevěděl. Na takové věci vůbec nemyslím. Těch zápasů je tolik, že se jednoduše nedá myslet na to, co bylo. Začíná se za stavu 0:0 a bude to zajímavé. Uvidíme, jak to dopadne.
¨
Bavíte se, jak na Haška?
Ještě ne. S klukama se samozřejmě bavíme, ale poradu budeme mít až ve středu, pak se začneme pořádně soustředit. Už teď to máme v hlavách, ale taktiku jsme ještě neprobírali.
Oproti čtvrtfinále a semifinále začínáte finálovou sérii venku. Je to velká nepříjemnost?
V Pardubicích mají parádní diváky amy se budeme snažit se s tím vyrovnat. Musíme hrát hokej a nekoukat po divácích, i když je to šestý hráč na ledě. Ale určitě to zvládneme.
Může vám pomoct, že Pardubice mají zraněného druhého nejlepšího střelce Starého?
Dobře pro nás. Čím víc zraněných hráčů budou mít, tím to bude jednodušší. Samozřejmě ale zranění nikomu nepřeju. A naopak nám se vrátil po zranění Sígr (Vladimír Sičák). Na tréninku vypadal až moc dobře a už se zapojí do hry.
Je vám 33 let. Berete toto finále jako vrchol kariéry?
V mých letech už se k tomu nikdy nemusím dostat, dojít takhle daleko.
Určitě je to vrchol kariéry. A nejen pro mě. Každý z nás si chce sáhnout na pohár pro vítěze.
