Takže rameno drží?
Zatím jo a doufám, že vydrží už napořád.
Jak dlouho trénujete se spoluhráči na ledě?
To už bude pomalu více než měsíc.
Takže jste dostatečně připraven na extraligový zápřah?
To se uvidí. Ke klukům se připojím v sobotu a v neděli v Liberci bych měl hrát.
Říkal vám nový kouč Bokroš, co si od vás slibuje?
Bavil se se mnou stejně jako se všemi. Uvidíme, jak to půjde. Co vydržím, to vydržím.
Máte představu, na jakém místě v sestavě začnete?
O tom jsme se vůbec nebavili. Dnes (ve čtvrtek) jsem trénoval ve třetí pětce.
Trenér Bokroš si všiml, že vítkovičtí obránci jsou bez sebevědomí a obrana je průchodná. Jak jste to viděl z tribuny vy?
Byly tam pokaždé nějaké individuální chyby, které soupeř potrestal. To nás dostávalo ke dnu. Ale zápas od zápasu se to lepší.
Jak jste prožíval ta utkání na tribuně? Užíral jste se, nebo jste se smířil s tím, že prostě musíte počkat?
Prožíval jsem to daleko hůř než na střídačce nebo na ledě. Je to o nervy, když s tím člověk nemůže nic udělat, může se jen dívat.
Neříkal jste si, že jste mohl číslo 11 přepustit Viktoru Ujčíkovi, který byl na něj zvyklý? V této sezoně jste toho přece odehrál tak málo.
Určitě ne. Viktor je spokojený s devatenáctkou. Když se podíváte na tabulku produktivity, najdete ho v první extraligové desítce. Určitě by jiné číslo nechtěl.
Loni jste si zahrál i na mistrovství světa. Letos to kvůli nerozehranosti nevypadá. Mrzí vás to?
V první řadě je zdraví. Až pak všechno ostatní.
Když se dají Vítkovice zdravotně dohromady, kam až mohou dojít?
Když se nám vyhnou zdravotní problémy, které nás dosud stíhaly, tak v play-off můžeme jedině překvapit. A můžeme jít hodně daleko.
