"Doufám, že dostanu příležitost," říká devatenáctiletý obránce, který hrál za vítkovickou juniorku a minulou sezonu se blýskl v zámořské WHL v týmu Kootenay Ice.
S 19 kladnými body v hodnocení plus/minus byl nejlepším nováčkem. Ukázal se také na minulém mistrovství světa dvacetiletých, kde s českým týmem získal bronz.
Proč jste se rozhodl, že se vrátíte ze zámoří?
Do zámoří jsem šel proto, abych se otrkal a získal zkušenosti s jiným hokejem. Dalo mi to hodně, ale myslím, že mi to už stačilo. Teď se zkouším prosadit ve Vítkovicích.
Vítkovické vedení zároveň s vámi lanařilo dalšího svého odchovance z reprezentační dvacítky Michala Gulašiho, který stejně jako vy hrál loni v zámoří. On ale na rozdíl od vás nabídce odolal...
Bavili jsme se spolu o tom, ale proč se tak rozhodl, to nevím. Možná, že měl v zámoří lepší podmínky. Tím ale neříkám, že jsem je měl špatné. Jen jsem bydlel v malém městě, kde nebylo vůbec nic. Dalo se tam buď jen jít na hokej, nebo být doma.
Teď jste tedy v Ostravě, zahrajete si extraligu. Bude pro vás měřítkem další kolega z reprezentační dvacítky Ladislav Šmíd, který válí za liberecké Bílé Tygry?
Šmíďák už má v extralize něco odehráno a díky tomu získal hodně zkušeností. Ty byly dobře vidět také na mistrovství světa dvacítek. Má přehled, který bych chtěl taky získat. V zámořských soutěžích totiž všechno záleží především na rychlosti, protože se hraje na malém kluzišti.
Vítkovické fanoušky v minulé sezoně svými výkony namlsal obránce světové extratřídy Pavel Kubina. Nebojíte se toho, že vás budou s ním srovnávat? Přece jen jste posila ze zámoří.
Tak to mě ani nenapadlo. Docela jste mi nasadil brouka do hlavy... Nechci se k někomu přirovnávat. Snad se fanouškům bude líbit také to, co budu na ledě předvádět já.
Než se ale dostanete na led, musel jste s Vítkovicemi absolvovat letní přípravu. Jaká byla?
Musím říct, že byla vynikající. Ani jeden trénink nebyl stejný. Kouč Miloš Holaň nám u každého cviku vysvětlil, k čemu nám bude dobrý, jestli bude na rychlost, na výbušnost, na sílu. Zaměřovali jsme se na všechny potřebné svalové partie a i u nich nám Miloš Holaň říkal, jak je nejlepší je procvičit. Jsem rád, že jsem mohl pod ním trénovat.
To se vám líbily tréninky v Ostravě natolik, že jste dal vítkovické letní přípravě přednost před srazem reprezentační dvacítky?
Já jsem dostal pozvánku až těsně před termínem srazu a domluvil jsem se s trenérem, že by pro mě nemělo smysl tam jezdit, protože zrovna v tu dobu jsem neměl ani výzbroj. Navíc jsme měli s Vítkovicemi letní přípravu v plném proudu. Doufám, že jsem si tím neuzavřel cestu...
Předchozí trenér reprezentační dvacítky Alois Hadamczik, který vám dával pravidelně příležitost, je teď koučem seniorského národního výběru. Myslíte si, že je nějaká šance, abyste si zahrál tam?
To by byl velký skok... (smích) Pořád mám před sebou spíše dvacítky. Trenér Hadamczik mě sice zná, ale nevím, jestli to k něčemu je. Kdo ví, co může přijít.
Ve Vítkovicích je hlavním trenérem Vladimír Vůjtek. S tím už máte nějaké zkušenosti?
Nikdy jsem pod ním nehrál, takže ho vlastně vůbec neznám. Ale vím, že dává příležitosti mladým hráčům, a tak doufám, že ji dostanu také já.
Co vám vůbec vítkovičtí trenéři řekli, když jste přicházel?
Že v kádru bude osm beků, z nichž dva, Lukáš Chmelíř a Jan Dresler, patří k mladým. Že budu mít příležitost dostat se do základní šestky beků a že bude záležet jen na mě, jestli se chytím. Věřím, že to vyjde.
