"Dneska bych si chtěl ale ještě odpočinout. Vypadá to, že je venku hezký den."
Jak bude obávaný střelec relaxovat? "S rodinou, chci si ji užít. Protože pak mě čekají dva dny plné hokeje," vykládá Ton.
Vzápětí ale přiznává: "Až si večer lehnu, budu o něm určitě přemýšlet. Je to logické. Dělám práci, kterou mám rád. Navíc vím, že léta přibývají a takových okamžiků už nemusí být tolik."
Je pro vás nepříjemné, že na první zápas čekáte týden a jen trénujete?
Je. Letos jsme si ale už zvykli, protože jsme všechny série v play-off ukončili rychle. A já myslím, že by to mohla být naše výhoda.
Hodně se mluví o tom, že finále bude také velkým soubojem mezi vámi a Petrem Sýkorou. Jak to vnímáte?
To vy, žurnalisti, píšete každý den o někom jiném. Jednou o nás, pak o brankářích, o hráčích, kteří dělají v týmu legraci nebo o pokladnících. Letos to vyšlo tak, že Petr byl nejlepší střelec v Pardubicích a já ve Spartě. Ve finále však nerozhodují kanonýři, ale brankáři a obrany.
Myslíte, že jste se Sýkorou podobné typy hráčů?
Nějaká podobnost tam je. Oba dva jsme brejkoví, hru máme založenou na bruslení a rychlém zakončení. Čekají se od nás hlavně góly.
Je potřeba Sýkoru hlídat, i když útočíte?
Samozřejmě, je hrozně nebezpečný. I když dvě třetiny nedostane puk a nebude vidět, pak udeří. Dostane přihrávku do rychlosti a je zle. Pozoroval jsem ho v semifinále. Když měl puk, smrdělo to gólem.
Takže je potřeba, aby u něj neustále někdo stál, že?
Určitě.
Čekáte, že něco podobného potká i vás?
Těžko říct. Máme víc hráčů, na které je potřeba se zaměřit. Třeba na Jardu Hlinku, který tvoří hru. Proti Liberci jsme měli tři lajny, které dávaly pravidelně góly. O to těžší to Pardubice budou mít.
Ještě k té osobní obraně. Dokáže se tím hráč dokonale otrávit?
Jo! Znám to z vlastní zkušenosti, ještě před šesti sedmi lety jsem to těžko snášel. Díky těžkým zápasům, které jsem si prožil, jsem se naučil ovládat. Když máte při každém střídání někoho na zádech, musíte se obětovat pro tým. Vytvářet šance pro druhé. Jako Jarda Hlinka, kterého při derby hlídal Tomica.
Opravdu se dokážete zbavit vzteku?
Tohle už si dokážu v hlavě srovnat. Vím, že je to hrozně těžké. Stokrát si můžete dopředu říkat "dneska udržím nervy na uzdě", ale pak jsou emoce tak silné, že to nejde. Musíte si krizovými situacemi párkrát projít. Pak víte, jak se v nich chovat.
Předchozí série jste vyhráli shodně 4:1. Může být finále také tak krátké?
Možné je všechno. Může se hrát na sedm zápasů, ale klidně můžeme vyhrát i prohrát 4:1 na zápasy. Důležité bude zachovat ve vyhrocených momentech chladnou hlavu. A také využívat přesilovky. O tom je celé play-off.
Říká se, že domácí prostředí v play-off není až takovou výhodou. Ale právě vy doma pravidelně vyhráváte.
Hokej je u nás poslední léta vyrovnaný. Mužstvo chytne jeden dva zápasy a série se může vyvíjet rychle. Přiznám se ale, že na domácí prostředí sázíme. V play-off pokaždé přijde víc jak deset tisíc lidí a ti nám nějaké to procentíčko přidají.
