S trenérem Jandačem se znáte dlouho, i když jste spolu ještě nikdy netrénovali. Odkud vlastně?
Poznali jsme se na Fakultě tělesné výchovy a sportu někdy v roce 1988. Josef Jandač chodil o rok výš, měl učitelskou aprobaci, já chodil na trenérství. Pracovně jsme se poprvé střetli v Berouně tuším v roce 1997, pro mě to byla první seniorská štace, protože do té doby jsem trénoval klubovou nebo reprezentační mládež. Jandač skončil na trenérském postu a šel na místo sportovního manažera, přivedl si mě. Názorově k sobě máme velmi blízko, o hokeji jsme prodebatovali spoustu hodin. Jsem zvědavý, jak nám to bude fungovat na lavičce, a moc se na to těším.
Pavel Hyneknarozen 4. ledna 1970 v Praze - hokejový trenér, prošel mládežnickými týmy pražské Sparty Největší trenérské úspěchy: - mistr ČR (2000 a 2002 se Spartou) - mistr světa juniorů (2001) |
O nabídce jít do Pardubic jste neváhal?
Hodně se mi honilo hlavou, jestli má pro mě smysl podepisovat do konce dubna, což je doba, na jakou má smlouvu uzavřenou i Josef Jandač. Pardubice jsou tradiční klub, který historicky hrál líbivý hokej a hlavně město samo je hokejové, jak jsem měl možnost poznat, třeba když jsem tu byl s jinými týmy. V rámci republiky tak vnímám ještě Plzeň a nově Brno, kde je velký hlad po hokeji.
Volal jste si s vaším učitelem z fakulty Václavem Sýkorou, když se vám ozvali z Pardubic?
Nevolal, ale mluvili jsme spolu potom, co jsem dostal výpověď ve Slovanu, chtěl mi vyjádřit podporu. Minulý rok, když tu byl, jsme byli v kontaktu tak často, že mi to přišlo zbytečné. O klubu jsme se bavili pořád, nic nového bymi asi ani nemohl říct.
Se Sýkorou jste se proti sobě postavili předloni, když jste Pardubice vyřadil s Plzní. Vzpomenete si ještě na tu sérii?
Série byla hrozně dramatická, rozhodovalo se až v sedmém zápase. Pardubice byly tehdy jasným favoritem, ale rozhodla momentální forma. Upřímně jsem snad ani neměl takovou radost z toho, že jsem porazil Pardubice, jako z toho, že jsem porazil Václava Sýkoru. Moc si ho vážím, patří ke staré trenérské škole a hodně mě toho naučil, vždycky jsme drželi spolu.
Naproti tomu poslední rok ale pro vás nebyl z pracovního pohledu právě šťastný...
To je pravda. K trenéřině to patří, nemůžete vyhrávat pořád. Byly to obtížné posty. Spousta lidí mi říkala, abych zůstal v Plzni.Místo toho jsem šel do Sparty, klubu, se kterým jsem byl spjatý už odmala. Bohužel ve špatnou dobu. Za jedinou osobní chybu považuji Vary, nepodařilo se mi je nastartovat, byla to klasická pomistrovská kocovina. Měl jsem si předtím odpočinout, přijít až v květnu. Jinak jsem tam byl spokojený, nemůžu vůči klubu říct ani půl špatného slova. V bratislavském Slovanu přišla zranění, tým pak ještě chvíli táhlo torzo sedmi hráčů. Měli jsme ale jen šest beků, ti, co je měli nahradit, na to nestačili.
Budete koučovat obranu. Ta zatím týmu klapala dobře, máte už nějaký nápad, jak ji ještě vyladit?
Jsem tu chvilku, rozkoukávám se. Hráče typově znám, v minulosti jsem s některými i pracoval. V inkasovaných gólech jsme na tom skoro nejlépe v lize, což je důkaz toho, že to funguje. Hráči vědí, co mají hrát, budu po nich vyžadovat důslednost.
