Skočil z trestné lavice a chystal se upalovat do vlastního pásma, kde se jeho spoluhráči bránili ve třech. „Ale když jsem viděl, že máme puk pod kontrolou, zkusil jsem zůstat na útočné modré,“ líčí Tomáš Dujsík.
Tohle rozhodnutí mu vzápětí přineslo nejslastnější moment dosavadní kariéry. Zadáka hokejové Komety totiž v úterním duelu na ledě Slavie zahlédl spoluhráč Jakub Koreis a vyslal jej svým pasem do samostatného úniku. Už to byla pro Dujsíka novinka. „Jet sám je vzácné i pro útočníka, natož pro obránce,“ usmívá se.
Přesto si s nezvyklou situací věděl rady. „Bylo to hrozně rychlé. Snažil jsem se nepřemýšlet a udělat to první, co mě napadlo. Když člověk vymýšlí, tak to většinou dopadne nejhůř,“ říká 22letý mládenec. Svůj nájezd zakončil střelou pod horní tyčku a mohl si říct: Konečně!
Nejen spoluhráči si jej totiž dobírali. Přestože má na starosti hlavně defenzivu, 75 duelů bez gólu už znamenalo sérii, kterou nešlo pominout.
„S Petrem Mrázkem jsme byli poslední dva, co gól nedali. Já jsem se vždycky trošku vymlouval, že jsem obránce, ale jsem strašně rád, že to mám za sebou a už nemusím nic vysvětlovat,“ povídá Dujsík.
Jeho premiérová trefa přinesla Kometě vyrovnání na 4:4, Dujsíkův velký večer tím však neskončil. Ve třetí části přidal ještě brněnskou pojistku na 6:4. „První gól mi nakopnul sebevědomí, z čehož asi vyplynul ten druhý,“ přibližuje.
Tentokrát skóroval klasicky po „obráncovsku“, tedy tvrdou ranou od modré. „Vyjížděl tam protihráč, který mi zmenšoval střelecký úhel. Normálně bych to asi hrál opatrněji, ale jak jsem byl v euforii, řekl jsem si, že to trefím,“ popisuje Dujsík.
Brněnský odchovanec kroutí v áčku Komety třetí sezonu a neustále roste. „Ale cítím se pořád jako nováček, kór v našem nabitém kádru. Pořád na sobě musím makat a bojovat o místo,“ oznamuje.
V roli jeho mentora působí obranný parťák Jan Hanzlík. „Asi pořád fungujeme jako učitel a žák, ale snažím se, aby už to pro něj nebylo tak těžké. Sebevědomí mi každým zápasem roste, víc si dovolím s pukem. Z toho plynou i akce, do kterých jsem se dřív nedostával. I když střela je pořád jedna z dost věcí, na kterých ještě musím hodně pracovat,“ připouští Dujsík.
Tomáš Dujsík (vlevo) a Vilém Burian se radují z gólu Komety Brno.
Pokroky v jeho hře ovšem nelze přehlédnout. „Cítím větší klid na holi a hlavně sebevědomí, které dělá hrozně moc. I když je na tom člověk dobře, tak když na to není připravený hlavou, stojí to za houby. Tohle jsem si hodně urovnal.“
Už ve čtvrtek může na zdařilé výkony navázat v Liberci. A třeba přidat i další gól. „Doufám, že ta pauza nebude stejně dlouhá jako doteď,“ směje se velká naděje Komety.
