"Takhle pohádkově jsem si to vůbec nepředstavoval."
Jako by ve Spartě bylo gólmanům souzeno prožívat neobyčejné příběhy.
Loni se tým z Holešovic potácel na dně extraligové tabulky, ale nakonec senzačně dokráčel až do vysněného cíle. Velkým hrdinou byl brankář Petr Bříza, který tak nejlepším možným způsobem ukončil svou hráčskou kariéru.
A letos Duba.
V juniorské kategorii se s dvacítkou dvakrát radoval ze zisku titulu mistrů světa, na druhém se přímo aktivně podílel. Ve Spartě se ale neprosadil. Zamířil na hostování do Finska, působil ve Znojmě, Plzni a znovu se stěhoval na sever Evropy. Na premiéru v mateřském klubu si musel počkat až do letošní sezony.
"Dřina se mi vyplatila. Trvalo to pět let, ale nelituju. V téhle sezoně jsem všechno zúročil," radoval se.
Duba přitom ve finálové sérii příliš nezářil. Spíš naopak. Působil nejistě, dělal chyby a často pouštěl laciné góly.
"Finále bylo hrozným křtem, protože jsem nevěděl, co od něj čekat. Myslím, že vítězství by mi mohlo pomoct. Teď budu mít pocit, že jsem už něco dokázal. A lidi mi budou věřit," doufá.
V posledním zápase nakonec napravil zkažený dojem a vychytal čisté konto. A nic na tom nekazí fakt, že příliš práce s Pardubickými neměl.
"Sami jste viděli, že mé výkony nebyly dobré. Bylo to pro mě první finále, a tak všichni museli pochopit, že to pro mě není lehké. Jsem strašně rád, že jsem chytal za mužstvem, které si umí výsledek pohlídat. Snažil jsem se mu pomoct, ale sílu mi dodávalo vědomí, že všichni přede mnou hrají skvěle," poznamenal Duba, který se přiznal ještě k něčemu.
"Celou dobu jsem si neuvědomoval, že hraju finále. Přišlo to až v okamžiku, kdy jsem byl po třech gólech v Pardubicích vystřídaný. Teprve pak mi došlo, jak moc je finále sledované."
Poslední minuty rozhodujícího zápasu si užíval, skoro si ani nepřál, aby byl konec. Tolik věřil svým spoluhráčům, tolik byl přesvědčený o tom, že Sparta už vítězství nepustí.
"V posledních dvou minutách jsem byl v hrozném transu. Cítil jsem výborně a přál si, ať Pardubice ještě střílí. Chtěl jsem si zachytat, protože jsem věděl, že už nic nehrozí. Splnil jsem si dětský sen. Ani jsem tu skutečnost nemohl na ledě unést. Před plnou halou, my máme titul a já poslední zápas s nulou," pravil nadšeně.
A ohromně si vážil nabídky manažera Břízy o společnou fotku před pohárem. "To jsem nemohl odmítnout."
