"Myslel jsem, že mi to půjde líp. Dva góly, to je opravdu málo," přiznává lotyšský reprezentant, který v Brně kvůli hokeji není poprvé. "Asi v šestnácti jsem tady hrál mezinárodní mládežnický turnaj za Lotyšsko," vzpomíná.
Za Kometu hrajete třetím měsícem. Jak se vám v Brně líbí?
Brno jsem si oblíbil. V Kometě jsou opravdu skvělí hráči, takže se tu cítím dobře. Město je taky fajn a v mnohém mi připomíná Rigu, odkud pocházím. Hodně lidí tady totiž pije pivo a ke všemu v Brně jezdí úplně stejné tramvaje jako u nás.
Hrál jste ve Finsku, v Rusku, jak vám bylo tam?
Tak v pohodě jako u vás to nebylo. Hlavně ve Finsku, protože Fini nejsou Slované jako my. Bylo těžké se s nimi jakkoliv domluvit.
Mluvíte o Slovanech, ale vy jste přece Lotyš a vaše země patří mezi pobaltské.
To ano, národnost mám lotyšskou, ale můj táta je Rus a já chodil do ruské základní školy.
Aleksejs ŠirokovsTřicetiletý útočník pochází z lotyšské Rigy. Působil v lotyšském Metalurgs Liepaja, hrál za italskou Cortinu. Pak následoval přesun do Ruska a zápasy v druhé lize za Amur Chabarovsk, zahrál si však i tehdejší ruskou Superligu za Dynamo Moskva a Metallurg Novokuzněck. V KHL odehrál dohromady víc než sto zápasů. Několik let byl Širokovs členem lotyšské reprezentace a na olympiádě ve Vancouveru odehrál i dva neúspěšné zápasy proti Česku. |
Takže v Kometě je to fajn, protože se domluvíte?
Nejen kvůli tomu, ale je to jednodušší. Většina kluků měla ruštinu ještě na základní škole a navíc někteří z nich, jako třeba Hubáček, hráli v Rusku.
Jak jste na tom s češtinou?
Když jsem přišel, tak jsem nic neuměl. Ani slovíčko. Od trenérů jsem dostal seznam se slovíčky a každý den mám za úkol naučit se tři nová.
Takže už umíte asi 180 českých slov?
To rozhodně ne, ale slova jako brusle, puk, ručník nebo účet zvládám.
Co jiná slova, která létají kabinou po prohraném zápase?
Brzy jsem pochopil, co tahle slova znamenají. Ta se raději neučím, ale v roce 1991 jsem ještě jako kluk byl s týmem v Praze a to jsme se od českých kluků učili jen tyhle nadávky.
Pomáhají vám spoluhráči, když něco potřebujete?
Pomůžou. Nejčastěji Petr Hubáček a Jožka Balej. Tomu i volám, když si s něčím nevím rady. S ním si taky nejvíc rozumím, hned ze začátku jsme si k sobě našli cestu. Možná je to tím, že jsme oba ve znamení Ryb, a tudíž jsme si hodně podobní. Ale i ostatní kluci jsou fajn.
Stýská se vám někdy?
Někdy jo. Když jsou u vás přátelé, je to v pohodě, ale pak je to horší, protože tu opravdu moc lidí neznám. Na druhou stranu mám rád, když jsem někdy sám, a hlavně jsem zvyklý. Už od sedmnácti jsem hrál mimo domov a to vás naučí.
Co děláte, když netrénujete?
V play-out máme volno v pondělí. Takže když je čas a nálada, zajedu si třeba do Vídně, Bratislavy. Rád taky chodím do sauny. A v únoru, když jsme měli čtyři dny volno, přijela žena a jeli jsme spolu do Milána. Když je čas, zajdeme někam i s klukama. Takhle jsem se dostal třeba na koncert Rytmuse.
Líbil se vám?
Jo, bylo to fajn.
Jak dlouho jste přemýšlel o tom, jestli budete hrát za Kometu?
O možnosti hrát v Brně jsem se dozvěděl od svého agenta. Nechal jsem si čas na rozmyšlenou, jednu noc, pak se všechno domluvilo a já se vydal do Brna.
Věděl jste, jak si Kometa v české extralize stojí?
Po pravdě jsem byl trošku překvapený, když jsem v polovině ledna dorazil. Když jsem se díval na tabulky na začátku sezony, Kometa se pohybovala okolo druhého místa. Pak jsem se po nějaké době podíval znovu a ona byla devátá.
Jak se vám líbí klubové barvy?
Moc. Vlastně téměř všude, kde jsem doposud hrál, jsme měli modrou. Nemám rád zelenou, takže by se mi asi nelíbilo hrát například za Karlovy Vary.
Už víte, jestli v Brně zůstanete i v další sezoně?
To vůbec netuším. O všem se teprve bude rozhodovat. Ale rád bych tu odehrál i další rok.
Jak jste spokojen s fanoušky Komety?
Jsou výborní. Mnohem lepší než v Rusku nebo v Rize. Dokážou vytvořit úžasnou atmosféru po celý zápas. Líbí se mi, jak slaví společně s hokejisty a jak dokážou fandit týmu. Byl jsem taky překvapen, když se hrálo v Třinci a fandové měli přinést hračky pro děti z dětských domovů. Po zápase je všechny naházeli na led. Já vůbec netušil, co se to děje. To by v Rusku nebylo vůbec možné.
Můžete porovnat hokej tady a v Rusku?
Je velmi těžké srovnávat. Ale zdá se mi, že česká extraliga je na velmi vysoké úrovni.
Překvapila vás něčím česká nejvyšší soutěž?
Ano, nemyslel jsem, že bude až tak dobrá.
V loňském roce jste na olympiádě ve Vancouveru hrál proti české reprezentaci. Jak na to vzpomínáte?
Hráli jsme proti Česku hned dvakrát a ani na jeden ze zápasů nevzpomínám v dobrém, protože jsme vždy prohráli. Ale Češi byli silný soupeř, vždyť se poté stali mistry světa.
Zatím jste dal za Kometu dva góly. Není to málo?
Je to málo a rozhodně jsem měl být lepší.
Kde je tedy chyba?
Myslím, že v mojí hlavě. Být v pohodě a mít to srovnané v hlavě je velmi důležité pro každého sportovce, nejen pro hokejistu.
Co podle vás stálo za tím, že se Kometa z druhého místa propadla až na téměř konec tabulky?
Těžko říct. Opravdu je to složité. Když začnete prohrávat a přestane se dařit, je na vás velký tlak. Takže hodně problémů se může odvíjet třeba i od psychiky hráčů. Na druhé straně se však může stát, že hrajete dobře, tým si začne až moc věřit a hráči začnou dělat chyby. Opravdu si však netroufám říct, co se stalo právě v Kometě.
Prošel jste několika kluby. Jaký mají hráči Komety servis?
Jsou to profesionální hráči a klub se o ně v tomto ohledu stará opravdu dobře.
Jak jste se vlastně k hokeji dostal?
Bylo to přes mého mladšího bratra, který začal hrát jako první. Já hrál spíš tenis, ale asi po roce, co hrál brácha, jsem začal hrát taky.
Tomáš Frolo z Plzně (vpravo) a brněnský hráč Aleksejs Širokovs v jedné z potyček.
Kdo je vaším hokejovým vzorem?
Vzory jsem měl, když jsem byl malý. Patřili mezi ně například Mario Lemieux nebo Claude Lemieux.
Můžete popsat běžný den hokejisty, když se nehraje zápas?
Popíši vám můj. Ráno vstanu a jdu na trénink. Pak se najím a jdu spát. A po spánku jdu opět trénovat. Někdy si připadám jako malé dítě, které jen spí a jí. Je to těžko pochopitelné pro ty, co nikdy nedělali sport. Ale nejde to jinak.
Letos vám bylo třicet let. Jak dlouho se ještě vidíte jako profesionální hokejista?
Budu se snažit hrát co nejdéle, ale člověk stárne a je to samozřejmě těžší a těžší. Myslím si, že ještě dalších šest sedm let bych rád hrál. Uvidíme, jak to půjde.
A co dál?
To zatím nevím, ale pořád si říkám, že bych měl začít studovat. Ale ne a ne se k tomu dokopat.
Jste ženatý, dítě není v plánu?
Já sám si někdy připadám jako dítě. Takže zatím ne.
Co kromě hokeje rád děláte?
Nejraději ze všeho lovím ryby na moři, bez toho v létě nemůžu být. Každý den, když jsem doma, chodím k moři. A k tomu taky rád sbírám hříbky. Hraju tenis, volejbal. Snažím se pořád něco dělat. Nemám rád, když jen tak posedávám na místě.
