Co vás vedlo k tak ostré reakci?
Ten kluk štěkal celý zápas po našich hráčích, měl neustále nějaké připomínky. V poslední minutě zápasu jsem jel do útočné třetiny a vtom mě seknul přes lýtka.
Tak jste se mu vzápětí pomstil.
Dojížděl jsem puk v brankovišti, úplně to nedobrzdil a on mě do něj zase natlačil. Tak jsem se nerozpakoval, otočil se a jednu mu vrazil. Víte, on má ostré řeči, ale když ji dostane, tak se bojí.
Následně jste skončili na trestné lavici a něco na sebe pokřikovali. Co to bylo?
To je přesně ono. Zase začal štěkat. Radši ať se pere a nemluví. Říkal jsem mu, že se klidně můžeme potkat hned u dvířek po konci trestu. Někteří kluci umí v extralize přiznat, když dostanou, on mezi ale určitě nepatří.
Nakonec jste si podali ruce, tam už bylo všechno v pořádku?
On dělal, že mě nevidí. Já nemám problém mu podat ruku, ale vážím si jiných hráčů.
V tu chvíli vám říkali něco jiní sparťané. Co přesně?
Kuba Koreis říkal, že jsem se moc nevytáhl. Je to pravda, možná jsem Gulašimu na ledě už nemusel dávat. Ale já myslím, že moc dobře věděl o té sekeře na modré čáře a měl by to přijmout.
Prohráli jste druhé utkání za sebou 0:3. Je to velké zklamání?
Tentokrát to hodně ovlivnil první gól, který dala Sparta po dvaceti vteřinách. Hned se jim hrálo líp. A ve druhé třetině se to samé opakovalo. Neproměňujeme šance, už ve druhém zápase za sebou jsme nedali gól. To se těžko vyhrává.
Máte strach o postup do první šestky?
Já bych nekoukal na šestku, spíš se starám o desítku. Pokud se dostaneme do šestky, budeme jenom rádi. Extraliga je ale tak vyrovnaná, že dvakrát prohrajete a jste dole.
