„Tým není v nejlepším rozpoložení a naším společným úkolem je situaci zlepšit,“ řekl 60letý kouč, který naposledy trénoval Slovan Bratislava v KHL.
Váš první trénink poznamenalo zranění útočníka Vlacha, kterého po nárazu na mantinel musela odvézt sanitka. Jak jste to prožíval?
Není to samozřejmě příjemné, ale k hokeji i takové věci patří. Hráč při zastavování nezvládl brzdu a narazil do mantinelu. Doufám, že se nebude jednat o vážné zranění a že se znovu brzy objeví v tréninku.
Nebyli hráči překvapení, jak náročný byl váš první trénink?
Pro mě byla důležitá jejich reakce a ta byla dobrá. Jinak jsem si všiml spousty nedostatků i pozitivních věcí.
Rostislav ČadaHokejový trenér, 60 let Většinu hráčské kariéry strávil ve svém rodném Brně. Trenérské působení zahájil v roce 1984 tamtéž jako trenér mládeže. První profesionální angažmá u dospělých získal ve švýcarském klubu HC Ascona, v roce 1995 se přesunul do předního švýcarského klubu HC Ambri-Piotta, kde nejprve jako asistent a později i jako hlavní trenér působil dlouhých osm let. Poté střídal různá angažmá, trénoval například ve švýcarském Klotenu či v Košicích, kde získal dva slovenské tituly. V roce 2011 se ujal ruského Omsku v KHL. Poslední dvě sezony strávil na lavičce dalšího týmu KHL Slovanu Bratislava, odkud před třemi týdny nečekaně odešel. Drtivou část trenérské kariéry strávil v zahraničí, v české extralize se jen dvakrát krátce mihl v Brně a v Plzni. |
Na čem musíte zapracovat nejvíc?
Samozřejmě na zisku bodů a postavení v tabulce. Potom jsou tu dílčí situace jako oslabení a přesilovka, na těch musíme pracovat.
Před třemi týdny jste nečekaně skončil ve Slovanu Bratislava, nikde se ale neobjevilo vaše vysvětlení, proč jste od týmu odešel. Můžete to říct nyní?
Ve Slovanu jsem začínal třetí sezonu a odcházel jsem ze čtvrtého místa. Začátek jsme měli velmi dobrý a vyhráli jsme na ledě držitele Gagarinova poháru. A proč jsem odešel? Nazval bych to osobními důvody. Bylo to čistě moje rozhodnutí.
Stalo se tak po prohře 0:3 s Čerepovcem. K čemu tam došlo?
Kdybychom měli po jednom nevydařeném utkání odcházet od mužstva, asi by to nebylo normální. To nebyl důvod mého odchodu. Ale nechtěl bych se k tomu dál vracet. Mám tady novou práci, nové prostředí a těm bych se chtěl plně věnovat.
I vaše předchozí angažmá v ruském Omsku skončilo nečekaně. Dá se najít nějaký společný jmenovatel s koncem v Bratislavě?
Ale to byly úplně rozdílné situace. Já v Omsku skončil, když byl tým na třetím místě, měli jsme nejlepší obrannou hru v celé KHL, třetí nejlepší hru v oslabení a čtvrtou nejlepší přesilovku. Čtyři zápasy z posledních šesti jsme vyhráli. Jenže v Omsku měl rozhodující slovo gubernátor oblasti a ten na Vánoce rozhodl, že vymění trenéra.
Odtrénoval jste už spoustu sezon, ale drtivou většinu v zahraničí. Čím to je?
Pracoval jsem v cizině, a tak jsem se utkával se zahraničními mužstvy. Zahraniční manažeři a majitelé klubů mi pak na základě těchto utkání nabízeli angažmá. S českými mužstvy jsem do styku prakticky nepřišel. Hlavní část své kariéry jsem prožil v zahraničí na té maximální úrovni ledního hokeje, tak jsem si říkal, že po nabídce z Liberce je doba vrátit se domů a začít pracovat v české extralize.
Byl to váš sen ještě si zatrénovat v Česku?
Víte, moje hokejové sny už odezněly a ten největší už se asi nenaplní, ale pořád jsem měl chuť do práce.
Můžete prozradit, jaký sen se vám nenaplní?
Vést národní mužstvo České republiky a vyhrát s ním titul mistra světa nebo olympiádu. Jsem rád, že se to některým mým kolegům podařilo a těšili jsme se z toho všichni. Jsem ale realista a nevypadá to, že bych se toho ještě někdy dočkal. Jak známo, sny se nepříliš často splní, ale snít se má, je to prý zdravé.
V extralize jste trénoval krátce před deseti lety, kdy jste vedl Plzeň. Jak se od té doby extraliga změnila?
Pohled od televize je něco jiného než zevnitř. Ale řeknu to obecně: nedostatkem extraligy je, že všichni nejlepší domácí hráči hrají v cizině. Zároveň má ale jednu velkou přednost: nabízí mladým hráčům, aby sehráli hodně utkání a prosadili se do těch nejlepších soutěží.
Jak dlouho jste byl s Libercem v kontaktu?
Jednání začala v pondělí tento týden a byla velice krátká a konkrétní. Dohodli jsme se opravdu rychle. Přišel jsem do Liberce pracovat a dosáhnout toho nejlepšího výsledku a výkonu. Žádné konkrétní zadání jsem od vedení klubu nedostal, ale ten cíl je jasný a má ho většina týmů extraligy.
V neděli jede Liberec do Litvínova. Co se dá za tu chvilku do mužstva napumpovat?
Je to velmi těžký úkol, ta doba je velmi krátká. Hlavně se musí počítat s reakcí hráčů. Když přijde nový trenér, hráči většinou bojují, jsou koncentrovanější a na těchto základních principech výkonu v ledním hokeji teď v Liberci začneme stavět.
Jakou hru budete od týmu požadovat?
Dobře organizovanou v útoku i v obraně, jednoduchou a disciplinovanou. V sobotu máme s hráči mítink, kde si probereme herní situace. Chci vědět, jak se hrály doteď a řekneme si, jak je budeme hrát do budoucna. V tom je každý trenér jiný.
Jste rád, že jste konečně doma v Česku?
Jsem spokojený, že můžu dál pracovat a byl bych rád, kdyby se mi s mužstvem Liberce dařilo. Všude, kde jsem byl, jsem měl jeden hlavní cíl: aby lidi rádi chodili na hokej a hlavně aby ze stadionu odcházeli spokojeni.
