Odpovídal častěji stručně. "To je proto, že šlapu na rotopedu," omluvil se zadýchaný obránce hokejistů Mountfieldu a jejich kapitán František Ptáček.
Trénink před závěrem základní části extraligy zasahoval do běžného programu. Před nástupem na led měli hráči na půl hodiny ordinovanou posilovnu.
Přitom vysvětlil, jak může zadák dávat góly. Znovu dokázal zaujmout bilancí v rozehrané extralize. V kanadském bodování je třetí mezi obránci celé soutěže. Dal devět branek a na dalších patnácti se podílel. Zatím si ve 44 utkáních připsal 24 bodů a je třetí.
Statistiky z rozehrané extraligy ukazují, že máte jednu z nejlepších sezon v kariéře. Víte o tom?
Teď už to vím. Co se týče bodů, tak určitě.
Odkdy to víte?
Není to tak dlouho. Jeden kamarád, co mě sleduje hodně podrobně, mi to hlásil.
V sezoně 2001/2002 jste měl ve Spartě po základní části bilanci devět gólů a 13 asistencí. V Karlových Varech v sezoně 2004/2005 jste odehrál celou základní část a měl jste 12 gólů a sedm asistencí. Tady jste ani všechny zápasy neodehrál a už máte na kontě devět branek. A to ještě není konec.
To je o tom, že někdy góly dáváte, a někdy ne.
Máte na to nějaký recept?
Střílet, střílet a střílet.
Ve vstřelených gólech jste první z obránců v mužstvu. V nahrávkách jste z beků také nejlepší. Dále jste třetí v plusech a minusech a až čtvrtý nejčastěji vylučovaný zadák.
To jsem se strašně zhoršil, protože jsem trestů míval méně. Asi jsem zbrutálněl. Nebo zpomalil a zestárnul. Hokej se celkově změnil. Z toho vyplynuly i ty trestné minuty.
Které z těch příček si asi nejvíce považujete?
Nejvíce bych si považoval nějakého úspěchu týmu, aby byl na vyšší příčce. Když se to sčítá v osobních statistikách, je jedno, jestli dáte dva góly a máte čtyřicet asistencí, nebo je to obráceně. Všechno se nuluje nebo umocňuje výsledkem mužstva. Ale je příjemné mít dobré osobní statistiky.
České Budějovice - Pardubice: domácí František Ptáček (vlevo) a Petr Koukal
Když říkáte, že se hokej změnil, tak v čem?
Je silovější. I co se týče posuzování podle pravidel. Dříve se mohlo více pracovat s hokejkou. Nějaké to přizvedávání a menší háčky, které nebyly vidět, to se pouštělo. Dneska se to píská.
U vás by se přece jen s přibývajícím věkem nepředpokládalo, že budete mít více síly, kterou potřebujete. A že půjdete nahoru. Je ale možné, že se příprava za ty roky nasčítala a celá ta práce v tréninku se projevila. Cítíte se asi fyzicky dobře.
Cítím, určitě. Po fyzické stránce se opravdu cítím dobře.
Váš bývalý spoluhráč z týmu a také obránce Jan Snopek říkal, že mu vyhovuje, když se hraje na méně obránců. Co vy?
Cítíme se jistě unavení, když více hrajeme. Ale když se to pak dobře skloubí s posilovnou a regenerací, tak to ničemu nevadí a člověk je více ve hře. Takže je to docela dobře hrát víc. Vyhovuje mi to.
Vy jste pořád ve čtveřici obránců, kteří táhnou i přesilovky a oslabení. Únava se může střídat. Ale bodujete, takže to vypadá, že vás únava netrápí.
Od toho se odrážejí ty body. Člověk chodí na přesilovky a má větší šanci ke střele, která může být gólová. Při hře pět na pět je přece jen těch střel méně.
Také se blížíte k hranici tisíce zápasů v nejvyšší soutěži. Máte jich už 968. Jste pomalu rekordmanem extraligy.
Rekord je ještě daleko. Ale pracuju na tom.
Mohl byste pokořit hranici tisíce zápasů v příští sezoně.
Říkám, že tohle je hlavně otázka zdraví. Myslím si, že nějakou výkonnost si udržím. Až když bude člověk zdravý, může pomýšlet výš.
Jednou jste se trefil i za národní tým. Vybavíte si ten gól? Vybavím. Bylo to ve Frýdku-Místku proti Bělorusku. Myslím, že mi nahrál Erat. Byl to můj klasický gól, střela od modré. Akorát to byla hrozná nestřela, která sotva dolezla do branky. Ani nevím, kam gólman šel. Ale gól to byl.
Českobudějovičtí hokejisté František Ptáček (vlevo) a Lukáš Květoň pózují fotografům v transfuzní stanici.
Máte na góly nějaký recept?
Musí se trénovat. Po každém tréninku si dát pár střel. Někoho poprosit, ať vám nahrává a z voleje střílet. Většinou jsou to mladí.
Ty byste ani nemusel prosit. Ti vám jistě ty puky nahrají rádi.
Samozřejmě. Vyhovuje jim, když jim taky při střeleckém tréninku nahrávám. Takovou dobrou spolupráci jsem měl s Bohoušem Jankem.
Spolu jsme stříleli, bruslili. Těm věcem jsme se spolu věnovali hodně.
Můžete říct, jak vlastně míříte, kam střílíte?
Na branku... Snažím se ji trefit.
Je to tak složité? Trefit branku?
To ne. Trefit určité místo, to už je těžší. Ale branku, když to přeženu, tak když mě v noci vzbudí a postaví mě na modrou, tak ji trefím. Opravdu je to otázka tréninku.
Jaká výška střely je nejúčinnější?
Nejlepší je střela nahoru. Gólman si většinou kleká a nahoře je více místa. Ale zase je tam riziko, že trefím hráče a třeba i spoluhráče. Ti se musejí šikovně uhnout.
Někdy jsou ty střely skryté. Puk není vidět.
Ty jsou pro gólmana nejhorší. Ani to nemusí být hrozná rána, což si myslím, že ani nemám. Ale opravdu stačí trefit branku někam do horní poloviny. Pak čekáte, jak to dopadne.
