"Mezi mnou a vedením klubu došlo k takovému nabourání vztahů, že cesta zpátky už nevede," říká zkušený obránce.
Prý jste nebyl ochotný přistoupit na snížení platu...
To je pravda. Chtěli mi ho snížit o čtyřicet procent a prémie dokonce o šedesát. To pro mě bylo absolutně nepřijatelné. Byl jsem ochotný se domluvit na určitém kompromisu, ale ze strany vedení Ústí žádná vůle nebyla.
Proto vás poslali do druholigového Děčína?
Ne, to ne. Do Děčína jezdím z vlastní iniciativy, abych byl na ledě. Nejde o žádné hostování, pouze o trénink.
Takže to byl váš nápad?
Ano, chtěl jsem tam sám, protože potřebuju být připravený, až budu někam odcházet.
Někam? To zní hodně neurčitě...
Pár nabídek řeším, ale týmy jsou teď vesměs v nějakém třicetičlenném složení, takže nemá cenu se někam cpát. Já jsem pod smlouvou v Ústí, nevidím důvod, proč spěchat.
Vzhledem k situaci vypadáte dost vyrovnaně...
Ústí mě nemůže nikam poslat bez mého souhlasu, tak to stojí ve smlouvě. Takže čekám a vybírám to nejlepší. Teprve až budu cítit, že ta varianta není trest ze strany klubu, jsem připravený souhlasit. Klidně počkám až do září, kdy se rozjedou soutěže.
Aspoň předběžný termín, do kdy by se měla celá věc vyřešit, jste si ale dal? Nebo snad ne?
Jasně že bych byl nejraději, aby se všechno vyjasnilo co nejdřív. I když v tuhle chvíli opravdu nesjednávám žádné schůzky. Ještě je potřeba vyřešit pár finančních záležitostí ze strany Ústí. Takže teď skutečně jenom trénuju.
To vám ani nechybí zápasový rytmus?
Samozřejmě, že chybí. Ze strany Děčína je zájem, abych za něj nastoupil, jenže já si to teď nemůžu dovolit. Nemůžu se zranit, musím být připravený.
O návratu do Jihlavy jste neuvažoval?
Zatím jsem to nezkoušel. Což ale neznamená, že bych nad tím nepřemýšlel. Určitě mě to pomalu táhne domů, ale v tuhle chvíli je těžké něco plánovat.
Vraťme se na chvilku k loňské baráži. Před pátým zápasem s Mladou Boleslaví jste byl společně s dalšími šesti spoluhráči narychlo vyřazen z kádru...
To už je naštěstí pryč. Prožil jsem si takovou malou scénku z hororového filmu. Už ale nemá cenu se k tomu vracet. Všechno odeznělo.
Byl to pro vás tehdy velký šok?
Byl. A hned dvojnásobný. Nejprve, když nám to tehdejší generální manažer David Šaffer přišel říct, a pak ještě jednou po jeho mediálních výlevech. Podle mě to tehdy hrubě nezvládl. Potřeboval na někoho hodit vinu, vystupoval navenek ve smyslu – podívejte se, co mi udělali poté, co jsem to tady celé táhl. Hodně nám ublížil.
On sám tehdy v médiích vystupoval, snažil se svoje kroky vysvětlit, ale vám hráčům to zakázal...
Jo, hrozil nám zrušením smlouvy a nevyplacením peněz, proto jsme všichni museli být zticha. On selhal a na nás to chtěl hodit. Argumenty, kterými se oháněl, byly absolutně trapné.
Nicméně minimálně stín pochybností na vás všech určitě ulpěl. Nesetkal jste se třeba při jednání o příštím angažmá s náznakem určité nedůvěry?
Ne, to určitě ne. Hokejová veřejnost i všichni tady v Ústí vědí, jak to všechno bylo. Takové to obviňování z prvopočátku, to je dávno pryč. Teď už se s ničím takovým vůbec nesetkávám, protože všichni moc dobře vědí, co byl pan Šaffer zač.
Vaše působení v Ústí nad Labem už je téměř minulostí. Jaké budou převažovat vzpomínky? Skoro bych po těch posledních událostech hádala, že spíš negativní...
Ale to vůbec ne. Hrál jsem tady tři roky a byl jsem spokojený. Ať z pohledu zázemí, tak i po stránce hokejové. Myslím, že se nemám za co stydět. Kvůli tomu, že jsme se novým vedením nedohodli na smlouvě, nehodím přece ty tři roky jen tak za hlavu.
