Je vidět, jak moc mu ta čísla dělají radost. Král, bývalý prezident Plzně, se stal prvním mužem českého hokeje těsně před prázdninami. A hned po nástupu do funkce prohlásil, že svazová pokladna je v zoufalém stavu.
Dokonce jste tehdy řekl, že zalepit takovou ztrátu v krátkém časovém horizontu se rovná zázraku.
A také mi to v rovině zázraku přijde, pokud se nám povede dotáhnout jednání do konce. Navíc situace je podstatně horší, než bylo řečeno na svazové konferenci. Peníze, které svazu chybí do konce letošního roku, se pohybují v částce více než 40 milionů místo původně zmiňovaných 20 až 25 milionů.
Jak jste dospěl k volbě mediální agentury BPA?
Absolvoval jsem řadu jednání s velkými agenturami. A také s velkými partnery, abych zjistil, zda jsou připraveni zásadně financovat hokej. Brzy padlo jednoznačné rozhodnutí a začali jsme jednat s agenturou BPA.
Peníze pro svaz měla shánět vlastní agentura ProHockey. Byl to tedy špatný nápad?
Určitou roli, kdy bude zajišťovat část akcí, bude mít i nadále. Ale nemůže konkurovat velkým marketingovým firmám. Prodávat hokej jako produkt není v jejích silách. Svaz potřebuje ročně okolo sta milionů korun. Za poslední léta, přestože rozpočet zněl na tuto částku, se reálně zajistilo jen zhruba 80 milionů ročně. Pokud se tedy s BPA bavíme o nějakých 440 milionech na další čtyři roky, měli bychom se z nejhoršího vyhrabat. Tuhle možnost jsme museli využít.
V roli šéfa svazu máte za sebou dva měsíce. Jaké byly?
V prvé řadě o jednáních. Jednáních o penězích. Ta funkce má samozřejmě i společensko-politický dopad, bavíme se o státních penězích, o dotacích. Ale musí to být také o hokeji. Až vyřešíme zásadně finanční situaci svazu, rád bych se zúčastnil zasedání různých komisí, kde je spousta práce.
Jak jste spokojený s novým výkonným výborem, který se s vaším příchodem zásadně obměnil?
Mám z něj dobrý pocit. Přišli noví lidé, kteří mají chuť a ambice, vnímají problémy hokeje dennodenně. Všichni máme chuť to dobře rozběhnout.
Před posledním kongresem IIHF Česko propagovalo finského protikandidáta stávajícího předsedy Reného Fasela. Jsou kvůli tomu vztahy s federací pokřivené?
S panem Faselem jsem se sešel osobně na olympiádě v Pekingu. Mám z toho velmi dobrý pocit. Ono vůbec to setkání probíhalo hodně zajímavě (smích).
Povídejte.
Měli jsme se sejít dopoledne v půl jedenácté. Jenže já v Pekingu nemohl pořádně spát, ten časový posun mi dal zabrat. Takže jsem se vzbudil už v sedm ráno. Řekl jsem si: dobrá, ještě zkusím chvíli polehávat. Najednou zvoní telefon a v něm pan Hušák (generální ředitel Sazky, a. s., pozn. aut.), který celé setkání zprostředkoval: Kde jsi?! Bylo 10.10 a já málem omdlel.
Stihl jste to?
Tím to zdaleka nekončí! Když jsem dorazil do hotelu, pan Fasel už mával, že spolu posnídáme. Jenže u vchodu byla řada kontrol. A na mně chtěli číslo pasu. Jenže já ho samozřejmě zapomněl, tak jsem od boku vystřelil devět čísel a myslel si, že to projde. O pár metrů dál však chtěl další Číňan vidět i ten pas. Divil se, že to číslo jsem schopný si pamatovat, a chtěl alespoň nějaký jiný doklad. Jenže já měl všechno na pokoji.
Jak to dopadlo?
Pan Fasel musel z hotelu ven, přehupsli jsme dálnici a pak hodinu seděli v parku, normálně na lavičce. Okolo spousta zeleně, procházející se Číňani.
Předpokládám, že to muselo skončit buď velkým fiaskem, nebo naopak nečekaným sblížením.
Paradoxně to pomohlo. Velmi brzy jsme se naladili na společnou notu a myslím, že sympatie jsou vzájemné. Rychle jsem pochopil, že pan Fasel nemá vůbec nic proti českému hokeji. Myslím, že momentálně jsou vztahy nastaveny velmi dobře. Já z toho mám dobrý pocit a budu se toho snažit využít.
Když jsme u Pekingu, jak se vám líbily olympijské hry?
Jsem šťastný, že jsem se tam vydal. Viděl jsem jen Peking a jeho okolí, takže si nebudu hrát na experta na Čínu. Ale Peking mně vyrazil dech. Ocitl jsem se ve světové metropoli, s obrovskou výstavbou a s obchody největších luxusních značek. Na to jsem vůbec nebyl připraven. A samotná olympiáda byla připravena grandiózně.
Viděl jste naživo nějaký český úspěch?
Byl jsem tam první týden, který byl ve znamení českých střeleckých triumfů. Bohužel, neměl jsem na žádné finále lístky. Ale měl jsem možnost ty úspěchy slavit, když se večer v olympijském domě oslavovaly české medaile (úsměv).
Pojďme zpátky k hokeji. V úterý startuje nový ročník extraligy. Jaký podle vás bude?
Extraliga bude strašně vyrovnaná, pro diváky atraktivní. Vrátili se hráči z NHL a vidět je na ledě bude hodně zajímavé. Ale kdo je favoritem, si neodvážím tipovat. Sparta má na české poměry neskutečný kádr, pohromadě zůstala mistrovská Slavia, silné budou Budějovice i Liberec. A ti, co byli loni dole, zejména Pardubice a Vítkovice, tam nehodlají zůstat. I Boleslav bude hrát významnější roli než Ústí nad Labem.
Co Plzeň?
Tým zůstal pohromadě a přišel Martin Straka, což je veliký přínos. Okolo šestého místa by to mohlo být. Ale bude to moc těžké. Spočtěte si všechny, kteří tam chtějí hrát.
Plzeň jste řídil skoro pět let. Dává vám nyní někdo najevo, že z role svazového prezidenta můžete klubu nějak nadržovat?
Samozřejmě, dávají mi to najevo. Třeba ve složení realizačních týmů u reprezentačních výběrů. Tam je nyní řada Plzeňanů. Ale nemyslím, že mi to předkládají ve zlém. Navíc, já nejsem z Plzně, já jsem ze Zruče (smích).
Počítám, že tam vás ale nyní rodina moc často nevidí.
Jsem pořád v Praze, to je pravda. Ale pohyboval jsem se tam i předtím, v dobách advokacie, takže zase tak zásadní změna to není. Mně to nevadí. Ovšem lidé okolo mě, zejména rodina, to pociťují. Musím jim to nějak vynahradit.
Objevily se úvahy o možném návratu společné česko-slovenské soutěže. Jste toho příznivcem?
Já jsem pro všechno, co může hokeji dát další kredit i peníze a lidem novou zábavu. Ano, umím si představit česko-slovenskou soutěž, byť teď se bavíme výhradně v teoretické rovině. Znamenalo by to spoustu jednání a úvah. Od prezentace soutěže, hracího systému, zájmu obchodních partnerů... To je práce na rok, možná víc.
Výkladní skříní českého hokeje má být reprezentace. Věříte, že brzy bude úspěšná?
Mě teď třeba moc potěšila výhra dvacítek pod vedením Marka Sýkory na Turnaji čtyř. Viděl jsem rozhodující zápas s Ruskem, které bylo v plné síle, a zápas to byl špičkový. V tom pesimistickém duchu poslední doby, jak je to s českým mládežnickým hokejem špatné, to byl důkaz, že ne všechno je černé. Teď čekám, jak sezonu začne národní tým dospělých. Ale Vláďa Růžička je pro mě velkou zárukou, já mu důvěřuji a pevně věřím. Má v sobě něco, co dokáže v klíčových chvílích rozhodovat.
