„Takový vstup do sezony jsme ani nečekali,“ přiznal útočník Jiří Polanský, který je v klubu od roku 1998, byť si několikrát odskočil na hostování.
Co tomu začátku říkáte?
Samozřejmě jsme rádi, protože náš tým je poskládaný tak, že potřebuje vyhrávat. Jsou tady zkušení hráči, kteří vědí, oč jde, že každý bod na začátku může mít dvojnásobnou cenu. Ale těžké zápasy teprve přijdou.
Není vaše nynější série o to cennější, že v úvodu sezony jsou všechna mužstva plná sil?
Hlavně jsme měli dobrý los, soupeře, kteří nám vyhovují na domácím hřišti i na venkovním. To nám pomohlo. Může nás to jen nakopnout.
Navíc po té pokažené sezoně, že?
Během ní se nám nepodařilo vyhrát třikrát za sebou. Na to jsem si vzpomněl, to se přiznám, když jsme teď první dva zápasy vyhráli. Můžeme nahrát body, dostat se do pohody. Když se vyhrává, jde všechno snadno, lehce. Ale musíme si toho vážit, nesmíme to brát jako samozřejmost.
V čem je nynější mužstvo jiné oproti tomu loňskému?
To po pěti kolech nedokážu pojmenovat. Dejte mi čas do Vánoc.
Takže zatím nepozorujete, že by se tým v něčem výrazně změnil?
Na to je potřeba delší doba. Po pěti kolech se nechci pouštět do nějakých euforických frází, jichž bych pak mohl litovat.
To po vás nechci, ale třeba Zbyněk Irgl říkal, že na všech cítí větší touhu po vítězství.
To nevím, nevím, jak to Zbyňa myslel, ale i minule chtěl každý vyhrávat. Není tady člověk, který by šel do utkání jen tak. Dám ruku do ohně, že všichni jsme šli do zápasu s touhou po vítězství, a ne ho jen odklouzat a příště si říct: Tak a teď zabereme.
Přesto, není přece jen v mužstvu vítěznější duch?
Uvidíme, jak to bude vypadat, až přijdou třeba dvě prohry za sebou.
Proti Karlovým Varům (7:0) jste hrál v útoku s Martinem Adamským. Nemrzelo vás, že vás trenér před sezonou rozdělil?
V létě jsem byl zraněný, měl jsem zlomený prst na noze, takže jsem vypadl ze sestavy. Když jsem se vrátil, šel jsem do čtvrté pětky. A v Třinci není vůbec lehké propracovat se nahoru. Nestačí jeden dva povedené zápasy, aby vás trenér vytáhl výše. Teď přišlo zranění (Rastislav Špirko – pozn. red.), což se v hokeji stává, takže jsem se posunul.
Určitě nebyl problém spolupráci s Martinem Adamským oživit.
Ne, nebyl. Vím, co od Martina čekat, vím co od Zbyňka. Navíc na tréninku ty hráče sledujete, a totéž v zápase, takže víte, kde se pohybují, co dělají. Na těch zkušených hráčích v Třinci je vidět rukopis, proto se stali tak úspěšnými. Svoje návyky nemění. Moje práce je připravovat Martinovi a Zbyňkovi šance.
