Čeština vám už jde výtečně.
Vážně? Kdepak, manželka mi pořád dává kapky, že se mi to občas plete. Ale snažím se. Není to úplně tak snadné, ale když člověk chce, dá se všechno.
Těšil jste se už po dovolené na plzeňský led?
Jsem rád, že můžu mít práci, která je pro mě i zábavou. Takhle to beru. Takže jsem se těšil hodně a hokeje si chci užívat naplno.
Navíc šumavský Zadov a cyklistické galeje jsou už za vámi.
Jo, to jsem tedy čuměl, když jsem tam přijel. Byl jsem úplně zatavený, kluci se mi smáli, říkali mi Contador (smích). Já byl zvyklý v létě tak na jednu etapu v sedle týdně, tady to byl celý týden a pět hodin denně. Ale zvykl jsem si.
Co vás bolí teď, po prvním tréninku na ledě?
Už jsem byl na ledě i v neděli. Ona je to rutina. Když máte nové brusle, pár dnů vás pobolívají nohy. Ale mě nic, jsem v pohodě.
Jak často v kabině navodíte vzpomínky na letošní semifinále extraligy, kdy jste v brněnském dresu pomohl Plzeň vyřadit?
Ještě nic nepadlo. Ale vzpomínky jsou to určitě příjemné. V pátém zápase série jsem tady dal gól. Střela odsud z pravé strany, pamatuju si na ten moment dobře.
To brankář Mazanec asi taky, puk mu zapadl přesně do růžku.
Tak to nevím, musím se ho brzy zeptat. (smích)
Co vás vlastně vlákalo do Plzně?
Určitě spolupráce s Martinem Strakou. A styl hokeje. Přiznávám, že loni mi styl Brna moc neseděl, i proto jsem toho tolik nenahrál. Bránění, vyčkávání... Tady je to úplně jiné. Hokej, na který jsem zvyklý a těším se na něj.
Pro fanoušky Komety jste byl ikona. Těžko se s nimi loučilo?
Samozřejmě, lidi jsem tam měl rád, bylo to s nimi super. Je to i tím, že mám manželku Brňačku, bydlíme tam. Teď ale doufám, že si brzy získám ty plzeňské. Koneckonců, vyměnil jsem modrou a bílou za modrou a bílou (úsměv).
Cítíte, že je tady silný tým?
Jsem tu nový, teď se soustředím hlavně na sebe, abych byl co nejlépe připravený. Postupně se uvidí, jak na tom jsme. Ale na první pohled je to poskládané velmi dobře.
