Tonův posun na pozici číslo jedna se zdá být samozřejmostí. Jenže... "Podívejte na Jaromíra Jágra. Jeden z nejlepších střelců v dějinách NHL a jak se v play-off trápí a stále čeká na gól. Nastřeluje tyčky, to se může stát i mně," varuje samotný Ton, jenž v loňské sezoně patřil k nejproduktivnějším hráčům holešovického klubu.
Co vás přimělo k prodloužení smlouvy na Spartě?
Hlavní pro mě byl zájem ze strany klubu. Byl opravdu velký. To člověka vždycky hodně nakopne k další práci. Navíc mám stále velkou motivaci něco dokázat. Někde tam vzadu jsou velké touhy a nesplněné cíle, které si chci tady na Spartě splnit. Proto jsem nad jiným klubem ani nepřemýšlel a ani s žádným jiným klubem nejednal.
Letos vám bude čtyřicet. Přemýšlel jste, jestli tohle bude vaše poslední sezona nebo byste chtěl hrát několik dalších sezon?
Od začátku se řídím tím, že když mě něco baví a naplňuje, tak nemusím odcházet na vrcholu. V posledních sezonách se mi stále bodově daří. Když mi slouží zdraví a na ledě jsem stále přínosem, tak přece nebudu končit. Chci ještě dosáhnout na nějaký úspěch. To je moje motivace. Slavil jsem tady dva tituly, na to se nedá zapomenout. Chtěl bych si to před koncem kariéry ještě jednou zopakovat. Tohle mě pořád žene dopředu.
V současnosti se nacházíte na druhém místě střeleckých tabulek Sparty v celé její historii o pouhou jednu branku za vedoucím Jiřím Zelenkou. Nebyla to pro vás extra motivace pokračovat na Spartě?
Abych řekl pravdu, vůbec jsem se to nesledoval. Nikdo z kluků to pořádně ani neví, čemuž se vůbec nedivím, když se to tady kolem mě celé hodně mění.
Ani když se při domácích zápasech na kostce objevuje vaše jméno v souvislosti s tímto rekordem, vy to pořádně neregistrujete?
Teď se na to vůbec nekoukám. Takové rekordy si člověk uvědomí až později. Samozřejmě nebudu zastírat, bylo by to krásné. Jirka Zelenka to dokázal za šestnáct sezon, já věřím, že když sezonu začnu na Spartě a nepřijde vážné zranění, tak to letos překonám. Pak mi to celé dojde lépe.
V loňské sezoně jste pětadvacet branek, tudíž minimálně dvě k překonání rekordu by neměl být v této sezoně pro vás velký problém.
Já doufám, že ne. Na druhou stranu se podívejte na Jaromíra Jágra. Jeden z nejlepších střelců v dějinách NHL a v play-off stále čeká na gól. Nastřeluje tyčky, vyloženě se trápí v koncovce. To se může stát i mně. Na na ty dvě branky, abych překonal rekord, se může čekat hodně dlouho.
Na Spartě jste po odchodu Jana Hanzlíka a kapitána Michala Broše nejdéle působícím hráčem. Jaký to je pocit?
Když jsem přišel do Sparty, tak tu byl Michal Broš a Jan Hanzlík. Brošák si odskočil zahrát ven, Honza tady působil celou tu dobu. Teď už tady zbývám sám. Já se na tohle vůbec nekoukám. Je to trend dnešního vrcholového sportu, je to naše práce. Hráči hodně mění působiště. Vážím si, že tady působím tak dlouho. Nekoukám se tolik, jak se změnila skladba kabiny. Mám to tu rád.
Do další sezony však nenastoupíte se svým dobrým kamarádem Petrem Tenkrátem, se kterým se vám dařilo na ledě. Překvapil vás jeho odchod?
Jednání mezi Petrem a klubem se prodlužovala a začalo být jasné, že nedojde k dohodě. Obě strany měly jiné představy. Petr chtěl dlouhodobý kontrakt a na Kladně mu ho nabídli. Navíc tam bydlí s rodinou, vrací se, kde s hokejem začínal.
Přemlouval jste jej?
Já jeho rozhodnutí respektuji. Samozřejmě bych byl rád, kdyby zůstal. Dařilo se mi s ním, je to můj kamarád, ale nepřemlouval jsem ho. Tohle je hokejový život. On se nemůže řídit podle mě, já se nemohu řídit podle něj.
Také jste kladenským odchovancem. Vy jste o návratu domů neuvažoval?
Já na Kladně bydlím, mám tam řadu kamarádů. Jsem často na zimáku, vím co se tam děje, sleduji to. Ale když jsem se vracel v roce 2003, Sparta mi dala smlouvu na tři roky a Kladno se neozvalo. V první sezoně jsem se zranil, přesto mi tady důvěřovali. Toho si hodně cením. Na takové věci se nezapomíná. Navíc jsem si tady zvykl, jsem tu doma. Sparta mi přirostla k srdci. Cítím se součástí takhle velkého klubu. Kladno mám opravdu rád. Působil jsem tam šest sezon, tady už deset. Cítím se jako sparťan. Dokud o mě tady bude zájem, rád bych zůstal.
V posledních sezonách jste vždy patřili k favoritům na celkový triumf. Od posledního titulu jste však pětkrát hráli čtvrtfinále, z toho pouze jednou postoupili do semifinále. Kde je podle vás problém?
Liga je neskutečně vyrovnaná. Rok do roku víc a víc. V žádném zápase nemáte nic jistého. Jasný příklad jsme my. Před třemi lety jsme totálně vyhořeli a skončili sezonu s historicky nejhorším výsledkem a rok na to jsme s téměř nezměněným kádrem posíleným několika obránci jednoznačně vyhráli základní část, potom jsme ale bohužel nezvládli play-off, což mě stále štve. Ta porážka s Brnem hodně bolela.
Co podle vás chybělo letos?
Narazili jsme snad na nejsilnějšího možného soupeře. Třinec má skvělé hráče. Rozpočtově je na tom možná ještě lépe než Sparta. Série byla hodně vyrovnaná a rozhodoval až sedmý zápas. Play-off je o momentální formě a o sportovním štěstí. Podívejte se před dvěma lety. Húževka z Vítkovic v sedmém zápase v prodloužení proti Pardubicím nastřelil tyč ve čtvrtfinále. Kdyby to šlo o pár milimetrů vedle, Pardubice by titul nezískaly. Stačí opravdu maličkosti a vše může být v další sezoně jinak.
Co tedy musíte změnit?
Nechci se vymlouvat, ale to štěstí nám v posledních letech trochu chybí. Na druhou stranu tomu musíme jít ještě o něco víc naproti a hrát nepříjemný hokej. Jedině tak můžeme uspět.
Kádr s před novou sezonou hodně změnil. Největším posilou je brankář Tomáš Pöpperle.
Všichni v klubu jsme rádi, že se Tomáš vrací. Vlastně ani neodešel. Sice hrál v jiné soutěži, ale trénoval tady, občas se ukázal u nás v kabině, byl stále naší součástí. Je to jeden z nejlepších českých brankářů. Jasně to ukazuje v posledních několika sezonách, jak v extralize, tak v KHL. On byl hlavní důvod, proč Lev se nakonec probojoval do play-off. Věřím, že tady naváže na poslední roky a v play-off s ním dosáhneme konečně na úspěch.
