Osm let si jen telefonovali, jezdili na společné dovolené a byli kamarády na dálku. Pak se hokejistovi Petru Tenkrátovi ozvali z pražské Sparty a on dostal znovu šanci zahrát si s parťákem Petrem Tonem. "To bylo rozhodující," přiznává Tenkrát. "Chyběli jsme si," přitakal s úsměvem o čtyři roky starší Ton.
Tak už vedle sebe zase po letech sedíte v kabině, nastupujete spolu na ledě. Splnilo to očekávání?
Tenkrát: Nechci to zakřiknout, ale zatím je to paráda. Nejen díky výsledkům, ale celé atmosféře.
Ton: Hodně jsme si volali a já Petrovi referoval, co ho tu čeká. Jsem rád, že to dopadlo.
I když v týmu je dvaadvacet hráčů, někteří, jako on, vám jsou zkrátka mnohem bližší. Vzpomenete si, kdy jste toho druhého poprvé zaregistrovali?
Ton: Petr patřil k silnému ročníku, který do kladenské kabiny doslova vlétl. Posadili ho vedle mě a už to bylo. Kamarádi jsme do dneška.
Tenkrát: Sedli jsme si lidsky a to rozhodlo, i když já byl nováček a Petr už hvězda. První vzpomínku na něj mám, když jsem ve čtrnácti jako dorostenec chodil na muže Kladna a on tam hrál. Měl plexisklo přes obličej a byl strašně rychlej.
Po pár letech jste se potkali jako soupeři ve Finsku.
Ton: Jo, jo, často jsme se hecovali, naše zápasy měly rozhodně náboj. Při našem prvním střetu jsem v jízdě zvedl Petrovi hokejku a vzal mu v pohodě puk. Přitom jsme si stačili pokecat a ještě se zasmát.
Tenkrát: No, to bylo! Finové mě na Petra upozorňovali. Říkali, že je rychlej, ať si dám pozor. Já odvětil, že ho znám, ať jsou v klidu. No a při prvním střídání se stalo tohle. Petr se tak smál, že to slyšel celej zimák. Pobavili jsme tehdy všechny.
Vaše souboje však trvaly jen rok, po krátké pouze jste se sešli opět v jedné kabině, ve finském Oulu.
Ton: Měl jsem nakročeno do švýcarského Bernu, Oulu jsem dlouho odmítal. Pak mi ale nabídli velmi dobré podmínky a spolupráci s Petrem, který se akorát vracel z NHL. To bylo rozhodující.
Tenkrát: Jen jsme nemohli sedět vedle sebe v kabině, oni cizince dávají od sebe, aby se začlenili. Měli jsme skvělý tým, dobrou partu a došli až do finále. Parádní rok.
STŘELEC SE RADUJE. Petr Tenkrát ze Sparty oslavuje branku v zápase s Pardubicemi.
Sparťanský střelec Petr Tenkrát v souboji se slávistou Jiřím Doležalem během derby v Edenu.
Co vaše rodiny, sblížily se díky pobytu v cizí zemi?
Tenkrát: Naše manželky se shodou náhod znaly z práce, kdy obě dělaly na pražském letišti. Takže byly společné dovolené, návštěvy i večeře.
Ton: Jak jsme k sobě měli blízko svědčí i to, že jsem jednou s manželkou odlétal ze zápasu a naše dvouletá dcera zůstala u Tenkrátů. Přivezli nám ji až za dva dny.
Jak je to nyní ve Spartě? Trávíte spolu zase po několikaleté odmlce hodně volného času?
Ton: Když se nebudeme bavit o ledě a kabině, tak spolu jezdíme i autem na Spartu. Takže hodně.
Řešíte hokej i mimo zimák?
Tenkrát: Jasně, rozebíráme ho často. Ale máme i jiná témata.
Co na ledě, stačíte si tam vždy prohodit pár slov a poradit si?
Ton: S Petrem máme hroznou výhodu, že se dobře známe. Umíme si vyhovět, předvídáme, co ten druhý udělá, a to nám strašně pomáhá. I ušetřená vteřina v hokeji rozhoduje. To je naše výhoda.
Tenkrát: Máme podobné herní myšlení, jsme typově podobní hráči, a tak o sobě na ledě dobře víme. A umíme toho využít.
I díky vaší spolupráci je Sparta v tabulce druhá, jen bod za vedoucím Libercem.
Ton: Sparta to po loňské zpackané sezoně potřebovala. Je to super.
Tenkrát: Tým klape, na ledě si věříme a bodujeme. Jen se neuspokojit.
