Jak se vlastně seběhlo vaše angažmá v Pardubicích?
Měl jsem víc nabídek, ta z Pardubic přišla jako blesk z čistého nebe. Pět roků hraji na Slovensku a českou extraligu jsem při tom sledoval. Byl to takový můj sen, dostat se do ní. Chtěl jsem zůstat na Slovensku do konce sezony kvůli rodině a svojí dcerce, ale pak se objevila tahle nabídka, a to se neodmítá. I když se to protahovalo, nakonec jsme se s Martinem dohodli.
Mluvil jste o Pardubicích i s některými dalšími slovenskými hokejisty, kteří v klubu dříve působili, nebo stále působí?
Ano, volal jsem okamžitě Rasťovi Špirkovi a Radovi Somíkovi, ti mi jasně řekli, abych to vzal. Rado slíbil, že mi tu pomůže, je to rovněž martinský rodák.
Začínat ve druhém útoku není vůbec špatné...
Věděl jsem, že je tu hodně zraněných hráčů a ta šance je. Byl jsem ale i tak příjemně překvapený, že mě trenéři nasadili do druhé lajny. Za to jim musím poděkovat.
Váš premiérový zápas se nerozjížděl nejlépe, nakonec jste ale Zlín porazili na penalty. Věděl jste, že to není zrovna místní doména?
Obránce Benák mi říkal, že se tu na penalty moc nevyhrává. Snad jsem klukům přinesl štěstí.
Vám nájezdy jdou?
Dal jsem letos asi dva, v Martině jsem na ně chodil často.
Z kolika?
Tak ze čtyř, pěti pokusů.
