"Když jsem byl mladý, nechtěl jsem hrát v příliš mnoha týmech. Teď jsem v pátém špičkovém klubu a poznal jsem čtyři rozdílné soutěže. To je dost," přemýšlí dvaatřicetiletý Pardavý, jenž se Znojmu upsal na dva roky.
Jak snášíte časté stěhování? Je těžké zvykat si každý rok na jinou ligu?
Nechodím měnit svět podle svého. Vždy se snažím přizpůsobit stylu hokeje, který se hraje tam, kde jsem. Pokouším se dělat to, co domácí hráči, abych byl platný v jejich lize. Styl české ligy se za dobu, co jsem ji nehrál, tolik nezměnil. Jiné jsou ale kluby na špici. Teď jsou tam Slavia, Pardubice. Na začátku sezony musím poznávat sílu našich soupeřů, udělat si o nich obrázek.
Kde bylo pro vás nejtěžší se přizpůsobit?
Třeba přijít do Švédska bylo náročné. Tréninkové dávky jsou tam úplně jiné. Jinak se trénuje v posilovně, což mi z počátku činilo potíže. Také vedení zápasů tam je podstatně jiné než u nás. Tam je to o práci, o tom, že člověk neustále maká. U nás se přece jen hokejem víc bavíme.
V evropských mužstvech tedy není při ledním hokeji žádná velká zábava?
To, ne. Sranda je všude, ale tady je jí, řekněme, o padesát procent víc. Když se týmu daří, občas nějaký žertík proběhne i přímo při zápase. To třeba ve Švédsku vůbec není možné.
Požadavek jen na centra
S kolika hráči ze Znojma jste znal, než jste přišel do týmu?
Se všemi Slováky z reprezentace a pak taky s Barusem, s nímž jsem sloužil na vojně. Každý hráč potřebuje čas, aby se sžil s prostředím, a také já se do toho zatím dostávám. Kluci jsou perfektní, žádné rušivé faktory v kabině nejsou a snad nebudou. Uvidíme ještě v sezoně, pod vlivem výsledků a zápasů, jaké to doopravdy bude.
Jako osobnost v týmu máte jistě svoje slovo v otázce, s kým budete hrát. Využíváte ho?
Měli jsme v přípravě poradu s trenérem a ptal se na to stejné, a sice s kým bych rád hrál. Já jsem mu řekl, že je mi to úplně jedno. Potřebuji dobrého centra, se kterým budu spolupracovat, a všechno další nechám na trenérech.
Znojmo sází na sehrané dvojice. Vy jste dohromady s Ratajem. Co na to říkáte?
Uznávám systém dvojic, protože když se sehrají centr a křídlo a k nim se dá bránící útočník, všude to funguje. S Ratajem jsem sice nikdy dřív nehrál, ale ono to vyšlo ze strategie, že on přišel jako centr do druhé pětky, a já jsem křídlo do druhé pětky.
Mluvil jste o potřebě dobrého centra. Co si pod tím pojmem představujete?
Každý je jiný. Jeden technický, druhý důrazný. Igor Rataj dokáže puky vybojovat, napadnout, je silový a udělá hodně prostoru. Mohu ho doplňovat svým techničtějším pojetím. Igor je velmi dobrý, vyhovuje mi, nemohu si stěžovat a věřím, že nám to bude klapat.
Na dva roky autopilot
Jak se vám líbí ve Znojmě?
Já jsem věděl, že je to pěkné malé město, na takové prostředí jsem zvyklý ze Vsetína i z Finska. Stejně jako finská Hämeenlinna je Znojmo hokejové město. Na lidech je poznat, jak je hokej baví, že chtějí vidět dobré zápasy a věří, že se týmu bude dařit. Všichni tady chtějí lepší výsledek než vloni, to znamená semifinále. Je to motivující prostředí.
Chutná vám víno?
Ještě v létě jsme měli akci v jednom ze sklípků a bylo to příjemné posezení. Mně chutná. Měl jsem štěstí, že jsem ve Vsetíně hrál s Ivo Pešatem, který dováží francouzské víno, hodně o něm ví. Vysvětlil mi, jaké víno patří ke kterému jídlu, a když člověk dokáže mít tento pohled, najednou mu i jinak chutná.
Jste ve Znojmě s celou rodinou?
Bydlím v Trenčíně a nechci malého tahat sem do školy, protože už absolvoval Švédsko a Finsko, takže budu zvládat cestování.
Baví vás řídit automobil?
Jsem zvyklý ze Vsetína, to jsem jezdil pořád. Teď je to horší, mám to 200 kilometrů a na některých místech jsou špatné cesty. Musím skloubit regeneraci, abych nejezdil unavený. Zkrátka za dva roky si dám autopilota (smích).
Jezdíte rychle? Míváte problémy s policií?
Měl jsem dříve, když jsem jezdil bez řidičáku. Teď už problémy nemám. Rychlosti se sice zcela dodržovat nedají, třeba po dálnici jezdím 140 kilometrů v hodině, ale to, myslím si, je ještě snesitelné.
Golf? Ano, ale ne s prezidentem. Jste vášnivým hráčem golfu. Kam jezdíte hrávat?
Máme najetou cestu do Rakouska, odtud je to kousek a hřišť se dá najít hodně. Hned za hranicemi směrem na Vídeň. Nebo do Slavkova u Brna.
Máte v týmu konkurenci?
Hrával jsem s Kverkou, ale ten nakonec odešel, a pak s Havířem. To je vyhlášený golfista.
S předsedou Vlasákem jste ještě nehrál? On si s hokejisty rád zahraje...
To ano, ale asi ne golf. Spíš florbal, volejbal... Jednou v létě s námi byl na plážovém volejbalu a vyhrál. Potom jsme to měli čtrnáct dní na talíři, měli jste ho vidět (smích). Dokáže být velmi příjemný.
Co vás na golfu tak baví? Hodně hokejistů mu propadá...
Také jsem zpočátku nevěděl, jak moc si mne golf získá. Jde o to, že musíte použít úplně jiný styl úderu než při hokeji. Nápřah je jiný. Potom, když míček dobře trefíte a on letí, je to dobrý pocit.
