Stojí tu ochranka, kapitán Dopita a útočník Pištek. Ten má po chvíli v chumlu rozbitý obličej, asi od rány pěstí. Rozlíceného hráče se s velkou námahou snaží odvléct několik strážců. I čtveřice mužů má co dělat.
Dopita jde za roh, za ním chvátá bek Snopek. Další lidé míří za Pištekem. Dlouho trvá, než se slovenský útočník uklidní. Sedne si na lavičku, kam za ním přijde Dopita. Dlouho si povídají a pak míří zpět do baru, Pištek plácá Dopitu po rameni. K incidentu se nikdo z klubu nevyjádřil, Pištek vypnul telefony.
Hluboko v noci se na náměstí, kde se slavil titul, povaluje spousta lahví, střepů a odpadků. Přesně poznáte, kam sahal dav fanoušků, kteří tu v deset večer vítali mistry. Vyvolávali jména hráčů i trenérů. A mladíci z týmu legračně zpívali hymnu vítězů.
Tahle sláva však netrvala dlouho. Hráči se přesouvají do baru Patapuf. Fanoušci marně doufají, že se s nimi pobaví. Vchod do baru bedlivě hlídá ochranka. Novináři smějí dovnitř jen na chvíli.
Není tu skoro k hnutí. Za barem stojí obránce Snopek a do mikrofonu zpívá české a slovenské hity. Útočník Hejduk má hlavu omotanou šálou. Forvard Korhoň se na miniaturním parketu svléká do půl těla a předvádí kulturistické figury.
Pak vystoupá manažer Kusý na bar k tyči, okolo níž se jindy vlní tanečnice či striptérky. Od té chvíle patří klub jen týmu a hostům. Neprojde ani zpěvák Julian Záhorovský. "Jestli dovolíte, jdu se změnit ve zvíře," říká s úsměvem útočník Michal Mikeska. Doma si připil s manželkou a teď se vrátil s červenobílou korunou na hlavě. Nadlouho jej však zajmou fanoušci. Trpělivě tu zůstávají dlouho do noci.
