"Jsou to krásné pocity. Znovu musím poděkovat klukům, jak dobře bránili," říkal slávistický brankář Stanislav Neruda po výhře 2:0 nad Pardubicemi.
Příliš práce v utkání o čelo extraligy Neruda neměl. Přesto musel ve třetí třetině svůj tým několikrát podržet. Po jednom ze soubojů před svou brankou skončil otřesený na zádech, zvedal se pomalu, ale pokračoval dál. Po zápase však bylo vidět, že má na prstu krvavý šrám.
Jak jste k němu přišel?
To bylo v té situaci, jak do mě vlítli. Spadl jsem a bruslí mi někdo rozřízl prst přes rukavici. Ale to se zalepí a jede se dál.
Proč jste se nenechal při zápase ošetřit?
Nebolelo to, zbývala chvilka do konce, tak jsem si říkal, že už to vydržím. To by ze mě musel stříkat krev, abych se nechal ošetřit (smích).
Bylo v utkání s Pardubicemi znát, že to byl souboj o první místo?
Čekal jsem, že do toho Pardubice víc půjdou. Ale naši kluci hráli výborně, Pardubice k ničemu vážnějšímu nepustili. Trošku práce jsem měl až ve třetí třetině. Ale čekal jsem, že si víc zachytám.
Teď má Slavia s vámi v brance sedm výher v řadě. Jak si teď vůbec po takových výsledcích připadáte?
Normálně. Prostě jsem rád, že se vyhrává a sbíráme tři body.
S takovou vítěznou sérií jste ale asi nepočítal, když jste z Havlíčkova Brodu přišel do Slavie na záskok za brankáře Furcha, který vyrazil na juniorský šampionát.
Ne, to vůbec. Počítal jsem, že budu dělat Ádovi (Svobodovi) dvojku a až se Domino vrátí z reprezentace, tak půjdu zpátky do Brodu.
To teď nehrozí, když Svoboda odešel do ruského Omsku.
Áda je můj velký kamarád a supr gólman. Bude mi tady strašně moc chybět. Rozuměli jsme si spolu. Ale přeju mu to, jít do Omsku se jen tak někomu nepovede.
Mluvil jste s ním o tom?
Včera jsme byli spolu na večeři. Všechno jsme to probírali. Má teď honičky s vyřizováním. Popřál jsem mu hodně štěstí.
Ve Slavii zůstanete po jeho odchodu až do konce sezony. Už jste se přestěhoval do Prahy, nebo bydlíte pořád na hotelu?
Pořád... Na hotelu vydržím až do konce sezony.
Máte teď před sebou velkou výzvu. Kdyby se vám povedlo vychytat v příštím zápase znovu nulu, tak už se přiblížíte extraligovému rekordu, který je 218 minut a 9 vteřin bez obdržené branky.
Tak na tom už nepřemýšlím vůbec. Gólman na takové věci myslet nesmí.
O čisté konto v zápase s Pardubicemi jste se nakonec málem připravil sám, když se vám nepovedla rozehrávka za brankou.
Rozehrávky občas kazím (smích). V extralize je to o hodně rychlejší, radši se snažím být v bráně. Maximálně puk za brankou zastavit a valit zpátky do branky, protože je to rychlý. Nechci si komplikovat situaci. Na konci mi dost zatrnulo.
Jste ještě před zápasy nervózní? Nebo už jste si na extraligu zvykl?
První zápas proti Litvínovu, to musím přiznat, že i když je mi už 35, tak jsem se klepal hodně. Teď už je to lepší.
Jaké to je po letech v první a druhé lize dostat se v podstatě v závěru kariéry do extraligy a takhle v ní zářit?
Je to takový můj sen, který se mi splnil. Kdo nějaký sport dělá a ví, že už mu je 35, tak třeba myslí na to, jak doklepat kariéru v první lize do čtyřiceti let. Já už jsem na extraligu rozhodně nepomýšlel. Teď jsem dostal nový impulz.
Co příští sezona, máte už nějakou představu?
Nevím, smlouvu má ještě rok v Havlíčkově Brodě. Uvidíme, jak dopadne tahle sezona. Nechávám tomu volný průběh.
