Tento ročník u Ocelářů nastoupilo hned osm hráčů ze Slovenska. Po výměně útočníka Richarda Pánika do Pardubic jich zůstalo sedm. Možná si říkáte, že je to hodně. Na poměry jiných extraligových celků ano, v Třinci se však nejedná o nic neobvyklého. Za posledních deset sezon se zde protočilo čtyřiadvacet hokejistů od východních sousedů.
Třinec se neodmítá, říká o angažmá v mistrovském týmu útočník Čacho |
„Charakterově se velmi podobají Čechům. Zároveň jsme u hranic, takže i v mládeži máme dost slovenských nebo polských hokejistů, k tomu slovenské majitele... Je to automatismus,“ vysvětluje Peterek.
Nejen blízkost, ale právě i napojení skrze vlastníky na generálního partnera — Třinecké železárny — se ukazuje jako velmi podstatné. Nejvýrazněji jej symbolizuje Ján Moder, člen dozorčí rady regionálně významné společnosti zastává i post prezidenta klubu.
Mistrovská radost v Třinci. Pohár nad hlavu zvedá šéf klubu Ján Moder.
„Představuje jistotu, že když tam chlapci podepíší smlouvu, mají nadstandardní podmínky. Co se týče zabezpečení a zázemí, od haly až po odměny, řadí se Třinec mezi top kluby v Evropě,“ míní bývalý obránce Ľubomír Sekeráš.
Trenčínský rodák za Slezany hrával už v polovině devadesátých let. Poté, co se probili do nejvyšší soutěže. Krajanům jako jeden z prvních prošlapával cestu. Z přivádění chalanů vznikla funkční tradice.
Však se podívejte na současnou sedmičku. Nefiguruje v ní nikdo, komu byste dali pár zápasů, aby vyplnil rozsáhlou marodku. Naopak, všichni patří mezi důležité hráče.
Ostřílený třinecký útočník Vladimír Dravecký
Loni ve vyřazovacích bojích Oceláře bodově táhla elitní česká formace s Danielem Voženílkem, Andrejem Nestrašilem a Martinem Růžičkou, která patřila mezi stěžejní rovněž v aktuální základní části.
Ale letošní play off? Růžička se zranil a týmovým statistikám vévodí Libor Hudáček s dvanácti body. O dva zpět je Marko Daňo, jenž u Ocelářů navazuje na otce Jozefa.
Právě jejich ofenzivní akce mužstvu nejviditelněji pomohly ve zrádném boji o pátý titul v řadě.
Třinečtí hokejisté se radují z gólu Patrika Hrehorčáka proti Pardubicím.
V sestavě ale najdete i další slovenské forvardy. Méně nápadné a přece těžko postradatelné.
Zářným příkladem budiž Vladimír Dravecký. Jeden z lídrů, který se dlouho marně prosazoval v zámoří, aby nyní v osmatřiceti rozdával zkušenosti, držel puky, nevypustil souboj a vydával se proti střelám.
Nenápadná hvězda sedmých duelů. Po gólu jsem měl blackout, líčil Roman |
Učí se od něj také mladíci Patrik Hrehorčák s Milošem Romanem, které si Třinec vychovával. První jmenovaný přišel ve čtrnácti, druhý už ve třetí třídě. Ač oba spadají do ročníku 1999, už jsou trojnásobní mistři. Roman navíc letos rozsekl vítěznými góly čtvrtfinále s Budějovicemi i semifinále se Spartou.
Chytá se i další jejich vrstevník a novic Viliam Čacho, který přestoupil stejně jako kdysi Sekeráš z Trenčína. Šikovný centr se ukázal už na posledním mistrovství světa, teď se zdatně přizpůsobil také stylu nového zaměstnavatele.
Sportovní ředitel Třince Jan Peterek na tiskové konferenci.
„Platí filozofie, že to není o jednom muži. Je dobře, že zapnout dovedou i jiní. Ukazují, jak je kádr vyrovnaný. Pěkně se zastupují a dál vítězí, musí tam být skvělá parta.“ podotýká pětapadesátník Sekeráš.
„Neděláme mezi sebou rozdíly,“ přisvědčuje Peterek. „I z šatny vnímám, že nezáleží, jestli je hráč Čech nebo Slovák. Skupiny se tu neseparují, ale prolínají.“
Někteří přesto vyčnívají. Jako klíčový bek Martin Marinčin, kterého jsme ještě nezmínili. Nejvytěžovanější hráč play off ze hry vypadl kvůli prasklému obratli po souboji s pardubickým útočníkem Lukášem Sedlákem ve druhém finále.
Velká ztráta pro Třinec. Marinčin má prasklý obratel, přijde i o mistrovství |
V dalším průběhu série se možná právě jeho absence projeví fatálněji než ta Růžičkova. A dosvědčí, jak zásadní roli Slováci v týmu mají.
