To byl skoro šok, viďte?
To teda jo. Nejdřív jsem byl překvapený, potom jsem se chvíli divil a nakonec tomu uvěřil.
Popište, jak ten gól padl.
Měli jsme vhazování po levé straně brankáře Hniličky. Mareš ho vyhrál, přiklepl mi dozadu, já se podél kruhu trochu posunul a tvrdě vystřelil. Puk zapadl po ledě k tyčce.
Věděli noví spoluhráči čeho jste v tu chvíli dosáhl?
Jo jo, věděli. Na střídačce mi hned všichni gratulovali.
A co lidi z Třince? Ozval se někdo?
Těch gratulací přišlo strašně moc. Měl jsem z toho radost.
|
Členové klubu hokejových střelců: |
Do Jihlavy jste přišel tak trochu narychlo, jak to vůbec probíhalo?
V pondělí v osm hodin večer mi zavolal manažer Husička a oznámil mi, ať se v úterý ráno hlásím v Jihlavě. Že prý už s mužstvem pojedu k zápasu do Liberce. Rychle jsem se sbalil, abych ráno mohl hned vyrazit.
To vás to ani nepřekvapilo?
To víte, že jsem byl ze začátku překvapený, ale nakonec jsem byl rád.
Jak to? Jihlava je přece jasný outsider.
Takhle to vůbec neberu. Byl jsem rád, že budu konečně pravidelně hrát. V Třinci jsem se trápil a moc příležitostí nedostával.
Čím to podle vás bylo, proč vám to nešlo?
Těch důvodů tam bylo víc. Mužstvu to nešlo, už od začátku nové sezony se trápí. A nedařilo se ani mně. Ale na kolektiv to rozhodně shazovat nechci. Prostě jsem měl smůlu, nedával branky. Byl jsem z toho už nesvůj.
A hned v prvním zápase za Jihlavu to šlo. Necelé dvě minuty vám scházely aspoň k bodu...
Zahráli jsme dobře. Byli jsme z toho hodně smutní. Myslím, že Jihlava nemá tak špatné mužstvo, aby prohrávala v každém zápase. S našlapaným Libercem jsme sehráli vyrovnanou partii.
Dále čtěte: Jihlava hledá posily, přichází veterán Janků
