"Ještě u večeře jsem kluky slyšel, jak si o Jardovi uznale povídají," pousmál se kouč Marian Jelínek.
Sám moc dobře ví, co v Modrém vězí. Když 38letý matador poněkolikáté vyšlapal v sedle po asfaltu až na vrchol, tep mu ukázal jen 163.
"To je k nevíře. Vlastně už za chvíli by mohl jet znovu," líčil trenér. Pro srovnání: daleko mladším spoluhráčům vyletěl tep hodně přes 200, vleže v trávě dlouho nabírali dech...
Doposud Modrý trénoval individuálně, po týdenním soustředění na Šumavě se k tomu zase vrátí. A s týmem se zase uvidí až na ledě. "Ale chtěl jsem poznat kluky, se kterými budu v příští sezoně pracovat. Nebyl pro mě žádný problém přijet," uvedl Jaroslav Modrý.
Jak dlouho jste vlastně přemýšlel o nabídce šéfa klubu Martina Straky, abyste šel za ním do Plzně?
Volal mi hned po sezoně a ptal se, jaké mám plány. Já nevěděl. Měl jsem za sebou sezonu v Liberci... (zamyslí se) ...a kdyby šla spláchnout, udělám to hned. Ale Martin mě nechal popřemýšlet, pak jsme si sedli a povídali si o jeho plánech v Plzni. Zamlouvají se mi, s rodinou jsem se dohodl a na nabídku kývl.
Před rokem jste se vrátil z NHL do Liberce, ta sezona měla být velkolepá. Jenže tým i vy jste prožili hodně špatný rok. Povězte, napadla vás pak myšlenka o konci kariéry?
V sezoně ne, to v žádném případě. Ale po ní člověku běhalo v hlavě hodně věcí. Ale říkal jsem si – takhle odejít nemůžu, jsem přece mnohem lepší. Byla to hrůza, prožít v hokeji po takových letech tak strašný pocit z práce... Já chci teď všem ukázat, že mám ještě plno sil a umím hrát dobrý hokej.
Když se ohlédnete zpět, co se v Liberci udělalo špatně?
Těch chyb se udělalo víc. A člověk se pořád učí a hlavně je nesmí opakovat. Proč se to v Liberci nepovedlo? (odmlčí se) Nehráli jsem prostě jako tým, nesemkli jsme se. To se nejvíc projevilo na konci sezony, kdy jsme se ještě prali o play-off. V těch chvílích je to o osobní statečnosti – lehnout si do střely, nechat si dát ránu navíc, aby tým uspěl. Jenže tohle se v Liberci nedělo.
Hodně se psalo o tom, že Liberci uškodilo užší kluziště. Teď ale jdete do Plzně, kde se přes léto sáhlo ke stejnému kroku. Plocha se zužuje.
Nad tím vůbec nepřemýšlím. Ano, na užším kluzišti se hraje jinak, jednodušeji. A záleží na spoluhráčích, aby si rozuměli. Nastřelit puk, jít za ním. Je tam víc kontaktů, puk se trochu jinak kontroluje. Tohle si musí sednout a hráči musí komunikovat. Ale v Liberci,místo abychom se aklimatizovali, jsme se najednou začali vymlouvat, že nám led udělali užší a my že ho chceme šírší. To bylo hrozný...
V Plzni vás čeká jiný úkol. V týmu zřejmě bude hodně mladíků, potřebují se učit.
Tím už jsem si prošel v Los Angeles. Taky mě dali vedle ambiciózního kluka, který se chtěl učit. Já s tím nemám problém, rád pomůžu. Dobře si pamatuju, jak jsem se kdysi učil já. Mohu těm klukům pomoci v růstu, v přístupu k hokeji i k životu.
Nicméně na ledě máte naplnit i roli zkušené posily plzeňské obrany.
Jeden člověk nestrhne celý tým. Ale může ukázat rozdíl a strhnout další. Přesně to udělal Martin Straka, když tady dokázal nastartovat spoustu spoluhráčů, kteří pak hráli nad svoje limity. Tohle prostě mají někteří hokejisté v sobě a já doufám, že budu jeden z nich.
Těšíte se na tu pozici – hokejový učitel a žák?
To není přání, to je realita. Přijdou mladí a já vím, že jim musím pomoci. Aby se vyhráli, dokázali rozhodovat zápasy. Kdybych jim nepomohl, ublížím sám sobě. Každý zápas, každé střídání, je nutné těm klukům ukazovat, že jsme na stejné lodi. Že i oni musejí být zodpovědní a pomáhat si. Pak přijde i výsledek.
Co vás po tolika letech, 14 sezonách v NHL, na hokeji pořád přitahuje?
Čím je člověk starší, tím je zodpovědnější. A chytřejší o ty zkušenosti. Ale hlavně k hokeji pořád přistupuju s láskou, miluju ho. Ten kolektivní duch, parta, která si dokáže pomoci a překonat těžké chvíle, to pro mě hodně znamená.
Jak bude vypadat dál vaše letní příprava? Zůstanete s týmem?
Po týdnu na Šumavě budu zase trénovat individuálně. Ale na konci července už se normálně zapojím s týmem do přípravy na ledě.
Budete v sezoně do Plzně dojíždět nebo rodinu přestěhujete?
Děti chodí v Praze na mezinárodní školu, ten přesun ze zámoří do Česka je pro ně velmi pestrý a zajímavý. Já budu dojíždět, ale počítám s tím, že v Plzni přespím, když bude potřeba. Před zápasem nebo po něm tady samozřejmě zůstanu. Ale chci se věnovat i dětem. Chci s nimi komunikovat, být jejich táta.
Postrádáte v Česku něco ze zámoří?
Možná víc sluníčka v prosinci, jinak ne. Tady jsem doma, je to fajn.
Nejblíž však máte k jižním Čechám, odkud pocházíte. České Budějovice vás nelákaly?
Ten kraj je mi určitě nejblíž. Ale o Budějovících jsem nepřemýšlel. Z Prahy je tam nejhorší cesta, znamanalo by to dvě a půl hodiny denně. A především se ozval Martin, se kterým jsme se poznali už před lety v Los Angeles. To rozhodlo. Plzeň měla úspěch a vede jí skvělej chlap, kterému věřím.
Poznám, když kluci volno ošidí, říká kouč Jelínek
|
