"Já se spíš radoval, že jsem se konečně trefil, než že to bylo proti Spartě," smál se. "Byl to šťastný gól, Bříza držel Spartu hodně dlouho nad vodou, chytil několik nájezdů," pochválil hostujícího brankáře.
Pokaždé, když se dostal na led, bojoval o každý puk, hledal volné spoluhráče a často se pokoušel o zakončení. Vytoužená branka přišla až v padesáté minutě. Martinec si zleva najížděl na branku a ze zpětné přihrávky našel mezeru mezi Břízovými betony a pravou tyčkou.
"Vlastně to nebyla přímá střela, puk se odrazil od Petra do brány," omlouval svého bývalého spoluhráče. "V dnešním hokeji už krásné góly nevidíte, brankáři a obrany jsou tak propracované, že branky padají většinou po tečích nebo dorážkách."
Slavia se v případě vítězství mohla dostat před svého rivala na třetí místo. Začátek jí ale vůbec nevyšel. V polovině zápasu prohrávala dva nula a málokdo věřil v obrat.
Na konci druhé třetiny se během patnácti vteřin nechali vyloučit nejprve Bříza a Řezníček. Domácí diváci se tak v úvodu závěrečné části mohli těšit na dvojnásobnou přesilovku. "Bylo důležité z ní vytěžit alespoň jeden gól," řekl Martinec.
To se slávistům povedlo po čtyřiadvaceti vteřinách. Domácí byli při chuti, Spartu téměř nepouštěli ze sevření. Výsledkem byla Dlouhého teč, jíž zaskočil jinak spolehlivého Břízu.
"Po zápase je mi krásně, zvládli jsme to. Horší to bylo před ním. Pracovaly nervy, byl jsem přemotivovaný," přiznal Martinec. "Naštěstí jsem se zabral do hry a rychle na to zapomněl, zvlášť, když jsme prohrávali."
