„Už jsem jen fanoušek. Je to jiné než být na ledě, ale tak to prostě je,“ necítí nostalgii. Olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa nedávno ukončil bohatou kariéru. „Život jde dál, nic se neděje. Přijel jsem se podívat na první zápas sezony, i na extraligu budu chodit často.“
Hokej mu nechybí. Zatím. „Ještě ne, pořád je léto, mám vyžití jinde. Ale hokej u mě nic nenahradí,“ tvrdí druhý nejproduktivnější muž loňské extraligy. „Několikrát už jsem byl za klukama v kabině, strávím s nimi nějaký čas, pokecám, kouknu na trénink. A jdu si zase po svém.“
Ručinský splnil sen svůj i generací litvínovských fanoušků, pomohl Vervě k prvnímu titulu. K návratu ho překvapivě moc lidí nepřemlouvá. „Tak nějak moje rozhodnutí vzali a docela mě i pochopili, celou mojí situaci,“ vykresluje 44letá hokejová legenda. „Občas něco proběhne v tom stylu, že se vrátím někdy v listopadu, až mě začnou svrbět ruce, ale to jsou jen takové vtípky. Nehrozí to.“
Nehrozí ani to, že by se nudil. „Snažím se ale zpomalit celý život, když už nemusím dřít každý den jako dřív. Pořád se dávám do kupy zdravotně, vzal jsem si takovou delší dovolenou,“ líčí. „Užívám si života, dělám věci, co mě baví a co jsem vždycky chtěl. Hlavně golf. Jsem venku s klukama a je sranda, hrajeme pro radost o večeři nebo o pivo.“
V říjnu se chystá do Montrealu, kde v NHL dlouho působil. Možná už v té době bude vědět, co v hokeji dál. „Zatím jsem o nové roli nepřemýšlel ani jsem se s nikým nebavil.“
