„Moc jsme to nerozebírali, ale k sestupu všechno směřovalo. Bodový rozdíl byl obrovský. Poslední měsíc se čekalo na zázrak, který nepřišel,“ líčí Hamrlík, jenž u extraligového týmu působil nepřetržitě pětadvacet let, posledních devět sezon v trenérském štábu.
Útočník Honejsek mluvil o malé sportovní tragédii. Co vy?
Je to sportovní neúspěch. Tragédie je, co se děje na Ukrajině. Letos jsme byli nejslabší a skončili jsme poslední. Mrzí mě to velice. Štve mě, že letos nebyla baráž. Nedostali jsme možnost na záchranu jako ostatní týmy. České Budějovice postoupily do extraligy, protože se zrušilo play off první ligy. Druhý rok nazvaný „covid“ byly poslední a stejně nespadly.
Berete to jako nespravedlnost?
Jasně. Pocit křivdy vnímám, i když se to řeklo před sezonou.
Když jdete po Zlíně, zastavují vás lidé a ptají se, co se stalo?
Odpovídám jim, že jsme byli nejslabší. Bavím se se známými, kteří chodí na hokej. Snaží se být pozitivní. Věří, že Zlín se dostane zpátky do extraligy.
A vy tomu věříte také?
Slyšel jsem, že příští sezona má být rokem návratu. Rád bych tomu věřil. Ale nevím, kdo bude trénovat, kdo bude hrát. Kolik bude chodit lidí na hokej.
POHLED: Anatomie sestupu. Proč hokejisté Zlína spadli do první ligy |
Tak jinak. Vidíte budoucnost zlínského hokeje pesimisticky, nebo optimisticky?
Jsou dvě varianty. Vsadíš všechno na jednu kartu, třeba i za cenu ekonomicky nákladné sezony, posbíráš nejlepší hráče na trhu a zkusíš postoupit hned. Nebo půjdeš cestou mladých. Otázka je, kolik lidí bude chodit na hokej, jestli budou mít trpělivost, když budeš mít průměrný tým.
Dokážete si představit, co čeká klub v Chance lize?
První sezona je důležitá. Je to takové momentum. Kamkoli Zlín dojede, bude to mít strašně těžké. Soupeři ho budou brát jako tým, který spadl z extraligy. Budou vyšší návštěvy, zápasy budou mít větší náboj, každý se bude chtít vytáhnout. Proto by měl být tým co nejsilnější. I veřejnost to bude očekávat. Řeknou si: Pojďme se podívat, budou nové kluby, derby se Vsetínem, Přerovem, Prostějovem.
Máte chuť pokračovat?
Ne. Nebylo by to ani správné. Sestoupilo se, byl jsem u toho od začátku. Cítím zodpovědnost. I kdyby mi nabídli, abych zůstal, řekl bych ne.
Pod historicky prvním mistrovským titulem zlínských hokejistů jsou podepsaní také Petr Leška (vlevo) a Martin Hamrlík.
Od zisku druhého titulu v roce 2014 to šlo s klubem z kopce. Nebyl sestup po předchozím předposledním místě nevyhnutelný?
Loňská sezona byla specifická. Přerušená, bez lidí, bez peněz, to hrálo strašnou roli. To bych nějak nesrovnával. Předtím jsme až na jednu výjimku hráli předkolo. Co bychom za to teď dali. Pořád to bylo málo. V extraligové konkurenci, s týmem a rozpočtem, který klub měl, to bylo dobré. Před každou sezonou byl Zlín pasovaný za outsidera. Proklamovalo se: Pojďme do play off. Jenže sem nechodilo dostatek cizinců, abychom měli větší očekávání. V zákulisí znělo: Pojďme se hlavně zachránit. Bohužel letos to nevyšlo.
Hodně kritiky se neslo v duchu, že tým nebyl na sezonu dobře nachystaný. Souhlasíte?
Od začátku přípravy na ledě jsme s Robertem (Svobodou, do 8. kola hlavní trenér, pak odstoupil) nemohli poskládat tři pětky. Naskakovali nedotrénovaní kluci. Zápasy jsme dohrávali na dvanáct lidí, kteří byli přetížení. Pak to vypadalo, že jsme netrénovali. A hned v prvním kole se bohužel zranil klíčový obránce Ondra Němec. Celé se to od začátku rozpadalo.
Fanoušci vyčítají vedení, že mělo poskládat silnější mužstvo. Ale nebylo zásadnější, že pod svoje možnosti hrála spousta hráčů?
Jednoznačně. Každý si musí sáhnout do svědomí. Jasně. Vedení mohlo někoho přivést, ale pak by na ně třeba nezbylo místo. Hráči, na které se sázelo, neodvedli, co měli. Nesešla se sportovní forma. Abychom se zachránili, musel by celý tým hrát aspoň svůj průměr. Jenže hodně hráčů mělo podprůměrnou sezonu.
Už žádný hokej? Kdepak. Šidlík si konec rozmyslel, místo Zlína bere Žilinu |
Navíc někteří, jako Trška, Mikúš, Hanousek či Šidlík, ani nechtěli za Zlín hrát.
Dělaly se věci, které bychom vzali zpátky. Třeba odchod Mikúše. Loni nám chyběly góly. Byl produktivní, proto jsme ho sem brali. U něj jsme mohli být trpělivější. Ale stalo se, byli jsme pod tlakem. Kdyby se nedělalo nic, lidi by nadávali. Nikdo nemá křišťálovou kouli, aby viděl, jak to dopadne. Za Fořťáka sem přišli Flynn se Zbořilem, za které jsme získali Malleta s Valentinem (Claireauxem), což bylo dobré posílení. Ale pozdě bycha honit. Ukázalo se, že mít více cizinců v týmu není od věci. Český hokej je vybrakovaný.
Kdyby tady hráli Mamčics, Mallet či Claireaux od začátku, měli byste větší šanci se zachránit?
Jednoznačně. Ale nastoupili bychom do sezony bez Fořta, Šlahaře, Vopelky. Museli bychom mít na začátku jejich peníze. Mančaft by se skládal jinak. Určitě bychom neskončili poslední. O tom jsem přesvědčený. Posledních třicet zápasů jsme udělali plus minus stejně bodů jako čtyři týmy vedle nás. Ale unikla nám série, když jsme se na začátku ledna přiblížili Kladnu na tři body. Měli jsme zabrat.
To byl poslední zlom?
Během týdne byla ztráta zpátky na devíti bodech. Vybrali jsme si slabší chvilky. Hlavně jsme prohráli domácí zápasy s týmy, které sem přijely totálně bez formy - Vary, Boleslav, Budějovice, Vítkovice. Zápasů, ve kterých jsme si nesáhli aspoň na bod, bylo hodně. Od začátku sezony jsem měl pocit, že je to nalajnované, že Černý Petr zůstane nám. Vyhráli jsme doma pětkrát po sobě, ale tuhle šňůru jsme měli udělat dříve. Ztráta na Kladnu nás ubíjela. Když jsme vyhráli, vyhrálo také a to nás posílalo psychicky dolů.
Nepřišlo vám, že si soupeři na neoblíbeném Zlínu na rozdíl od Jágrova Kladna zgustli raději?
Jasné. Je to dané historicky. Věci, které se nesou českým hokejem. Že Zlín filmoval, vyhazovaly se branky. V lidech to zůstalo. Je možné, že po nás šli více než po Kladnu, ale to je naše chyba. Nebyli jsme dost dobří, abychom to uhráli. A že proti nám hráli více naplno? To může říct i Sparta. Kam přijede, tam jsou zápasy vyhecované a musí se s tím vypořádat. Každopádně od začátku jsem cítil, že sportovní štěstí nám nejde naproti.
