V roce 1996 Plzeň opustil, chytal v pražské Slavii, Karlových Varech a druholigovém německém Heilbronnu.
Jak to tedy je? Máte ještě Plzni co nabídnout?
Jasně, když se lidi podívají na můj věk, asi je tahle otázka napadne. Pro mě je to o to větší motivace. Jsem doma, v Plzni jsem toho už zažil spoustu. Věřím, že dokážu, že na extraligu ještě mám.
Pamatujete si na poslední zápas, který jste za Plzeň odchytal?
Jenom matně, spíš pocitově. Už jsem tehdy věděl, že odejdu, nemohli jsme se domluvit na nové smlouvě. Bylo to takové smutné loučení.
V play-off sezony1995/96 proti Slavii. A právě tam jste pak zamířil.
Hmm, tak to už si takhle přesně vážně nevybavuji.
Už se zdálo, že kariéru pomalu končíte. Působil jste ve druhé německé lize, připravoval se pomalu na hokejový důchod. Čím se to zlomilo?
Před dvěma lety vypadala slibně šance na odchod do nejvyšší švédské soutěže. To sice nakonec nevyšlo, ale po příchodu do Karlových Varů před loňskou sezonou jsem dostal čerstvý impuls. Prošel jsem přípravou pod Radimem Rulíkem, to mě nastartovalo. A teď v Plzni mám do hokeje ještě větší chuť.
Jak dlouho jste s klubem jednal?
Asi měsíc. Dopadlo to dobře. Já byl na 99 procent rozhodnutý hned. Naskytla se sice šance odejít znovu do Německa, ale cestování už bylo dost. Mám dva syny, staršímu je čtrnáct. Oba hrají v Plzni hokej, tak je budu mít pořádně na očích.
V Karlových Varech jste nechtěl zůstat?
Měli jasný plán, obměnit gólmany. Odešel Franěk, nepočítali ani se mnou ani s Liborem Bartou. Vsadili na Mensátora, teď najednou přibrali ještě Lotyše Masalskise. Nerozumím tomu, ale je to jejich volba.
Vlastně jste v Plzni zabral místo mladému Petru Ježovi, který také mohl dělat dvojku Dubovi. Místo toho odejde na hostování do Kadaně. Skousl to?
Doufám, že ano. Pro něj je to jenom dobře. Já ve svém věku už tolik chytat nepotřebuju, ale on musí. Je mladý a dobrý. Za dva, tři roky může v Plzni v klidu dělat jedničku. Teď však nemůže vysedávat na lavičce. A první liga je kvalitní soutěž.
Dokdy chcete chytat vy?
Podívejte se na Petra Břízu. Obdivuju ho. V takových letech si udrží skvělou výkonnost, táhne Spartu. A v Německu jsem viděl v jedenačtyřiceti letech neskutečné kousky od Karla Langa. Jde chytat dlouho.
Ale asi vás už každý zápas hodně bolí. Co nejvíce?
Mám pocit, že úplně všechno. (smích).
Karty jsou rozdány, v Plzni jste dvojka za Dubou. Přesto, každý chce přece hrát, být na ledě. Je těžké smířit se z pozicí náhradníka?
Tomáš je jasná jednotka. Ale i já bych si rád pár zápasů odchytal, to je jasné. Sezona je dlouhá a já myslím, že moje šance přijde.
Už jste s Dubou mluvil?
Ještě ne. Teď mají kluci volno, uvidíme se příští týden na Šumavě na kolech. Teda doufám. Snad nebude Tomáš sprintovat někde vpředu a já úplně vzadu (smích). Budou to galeje, už si sháním nějaké věci na kolo od kamaráda cyklokrosaře Ondry Lukeše.
Prožil jste léto pod Rulíkem, to byla dobrá škola, nebo ne?
To určitě. A znám dobře i plzeňského kouče Míru Přerosta. Dokáže přípravu proložit zajímavými prvky, zpestřít ji. Nebude to tak hektické, jako ve Varech. A přitom pořádně náročné.
Zamrazí vás v zádech, až se v Plzni poprvé po osmi letech postavíte mezi tyče jako domácí gólman?
Vždycky jsem měl divný pocit, když jsem přijel se Slavií nebo s Vary. Byl jsem doma, ale přitom na druhé straně. A lidi na mě nikdy nezapomněli, byli vždy skvělí. Těším se na ně moc.
Je v nynějším týmu Plzně ještě někdo z kádru, který tu byl před osmi lety, když jste odcházel?
Pokud mě pamět neklame, tak jenom Michal Straka...
Odchytal jste zde i stříbrnou sezonu 1991/92. To je nejhezčí vzpomínka?
Určitě. Občas v televizi něco z té sezony ukázali. Třeba druhý puk, který někdo ve finále v Trenčíně hodil na led a nám neuznali gól... I tak to byla paráda. Rád si na to vzpomenu. Méně už na chvíli, kdy po semifinále s Vítkovicemi začal v Plzni hořet stadion. Myslel jsem, že už se tu nikdy nebude hrát hokej. Ze stropu padaly hořící kusy látky, já měl v hledišti syna s manželkou. Užili jsme si strachu.
Váš pozdější odchod do Slavie neproběhl zrovna v dobrém. Dostal jste se do sporu s tehdejším ředitelem klubu Haberem, že?
Ne, ne. Opravdu už k tomu nebudu nic říkat. Nechci se k tomu vracet. Všechno jsme si pak vyříkali, už je to pryč. Uzavřená kapitola.
Ve Slavii jste byl první sezonu jasná jednička, ale pak se to změnilo.
Zranil jsem se a Vláďa Růžička přivábil do Prahy brankáře Láďu Blažka. Ten chytil skvělou formu. Já se dostal na led až někdy v prosinci, ale o post jedničky už jsem přišel. Mohl jsem odejít do Německa, ale nakonec všechno vyřešil až trejd do Karlových Varů.
Byl jste zklamaný?
Nikdo mě ve Slavii nepodrazil. Ale tehdy, před sedmi lety, jsem ještě cítil, že můžu a chci dělat jedničku. Ve Varech ta možnost byla.
Tam jste se vrátil i před loňskou sezonou, kryl záda Fraňkovi a sám odchytal jedenáct zápasů.
Nejdřív jsem dostal se Spartou po padesáti vteřinách dva góly a šel ven... Ale pak jsme vyhráli v Litvínově a já si tam dokonce připsal asistenci na našem gólu. A jeden zápas byl s nulou, to vždy potěší. Nebyla to špatná sezona.
Nechci nic zlého přivolávat. Ale co když se Tomáš Duba zraní a bude mimo hru třeba dva měsíce. Zvládnete takovou situaci?
Od toho jsem tady. Budu připravený. A motivaci mám v Plzni vážně velikou.
Váš bratr šéfuje v Plzni oblíbené hospůdce. Vypomůžete tam teď za pípou častěji?
Rád tam zajdu a poklábosím se známými. Brácha to zvládá perfektně. Vypomáhám jen v době, kdy si kluci vybírají dovolenou.
 Hokejový gólman Rudolf Pejchar při tréninku "prohání" rotoped. |
