"Kluci mi pomohli, hráli fantasticky, fakt klobouk dolů před nimi," chválil nové spoluhráče dvojnásobný český mistr.
Zachrání ještě Chomutov sezonu?
Já přišel do kabiny a už od prvního vstupu bylo na hráčích znát, že s tím chtějí něco udělat. Říkal jsem si: To není možný, že je tohle mužstvo poslední. Myslím, že to půjde nahoru, ale musíme s pokorou. Na 1:0 pořád vyhrávat nebudeme, ovšem musíme touhle cestou jít. Bojovat, vycházet z defenzivy.
Byl jste z chomutovského debutu nervózní?
Nějaký čas jsem nechytal, potřeboval jsem se do toho na začátku dostat. Ale sebe neřeším, mám hlavně radost z předvedené hry. I kdybychom prohráli, můžeme být na sebe pyšní. Kdo zápas sledoval, neviděl poslední mužstvo tabulky. Se mnou musí souhlasit každý. Líbí se mi, že Chomutov má hodně osobností a všichni táhnou za jeden konec provazu.
Po zápase jste hecoval fanoušky k mexické vlně.
Diváky potřebujeme dostat na svoji stranu. Pomůže to týmu a lidé se budou bavit; o to přece v hokeji jde.
Váhal jste, zda do Chomutova jít? Přece jen je na dně.
Nezvažoval jsem, že bych sem nešel. V Pardubicích bych nechytal. Držel mě tam nad vodou parťák Dušan Salfický, super kluk, pomáhali jsme si.
Jaké máte osobní ambice?
Ta nejbližší je zápas v Hradci Králové. Urvat tam nějaký bod. Od soboty na to budu myslet, ještě v noci si ale užiju tuhle výhru.
