Jaký dárek vás překvapil?
Těch bylo několik. V narozeninový den mě rodina vzbudila, a když jsem přišel do obýváku, tak na mě vyletěly konfety a všude byly balonky se čtyřicítkou. Všichni mi popřáli a od manželky jsem dostal let balonem. Nevím, jestli se proletíme v jižních Čechách, nebo blíž k domovu kolem Konopiště u Benešova.
To je hezké.
Jo, potěšilo mě to, těším se. Ještě jsme byli s dětmi na Hluboké na minigolfu. Mezitím přijeli k nám domů kamarádi, manželka jim dala klíče a oni nám uvařili večeři. Když jsem přijel domů, tak to tam vonělo. Říkal jsem si, že přijeli rodiče nebo že jsme něco nechali v zapnuté troubě. Místo toho na mě vybafli kamarádi, podávala se kulajda, foie gras a hovězí steak s gratinovanými brambory. Na buchtičky už se nedostalo, neměl jsem místo.
A co spoluhráči v kabině?
Kluci mi darovali krásné hodinky s mými vyrytými iniciály, číslem a logem Motoru. Máme i společnou fotku. Moc si toho vážím, příjemně mě překvapili. Nejsem moc slavící typ. Radši dárky rozdávám, než dostávám.
Svoje body bych vyměnil za lepší pozici týmu. Baráž je největší stres, říká Pech |
Přemýšlíte o svém věku?
Ne, vůbec. Jdu den po dni, neřeším to. I když někdy se probudím a na čtyřicet se opravdu cítím. Ale jsem v mladém kolektivu a těší mě, že můžu pořád hrát. O věk se nestarám.
Vážíte si toho, že i ve čtyřiceti hrajete hokej na nejvyšší úrovni?
Určitě, jsem za to rád. Ale poslední dobou přibývá kluků, kteří vydrželi dlouho, jako jsou Tomáš Plekanec, Martin Ševc, Viktor Hübl, Franta Lukeš a další. A to nepočítám jeden kladenský extrém (Jaromíra Jágra).
Musíte o své tělo víc pečovat?
Musel jsem na to přijít. Ale jak jsme extrémně trénovali na začátku kariéry v Karlových Varech, tak si tělo zvyklo na dril. Těžké tréninky mi pak tolik nevadí. Ale je třeba se o tělo starat. Dvakrát týdně chodím do sauny, po zápase si vždy dám posilovnu a saunu. Taková regenerace mi vyhovuje. Na ledě ale musím jet pořád naplno. Jakmile chvíli polevíte, už je to těžké dohánět.
Ale upravil jste s postupujícím věkem i styl hry?
Vždy se musíte adaptovat. Před dvaceti lety se brali hráči, co měli dva metry a sto kilo. Byli to hrozní řízci a musel jste se přizpůsobit svou hrou. Já vždy býval rychlý typ, čehož jsem využíval. Těžko se to dá natrénovat. Ale každopádně nesmím ubrat. Jak zlenivím a začnu dělat věci napůl, tak už se do toho nikdy nedostanu.
Lukáš Pech
Stává se vám to?
Ne, to ne. Každý trénink jedu naplno, hecujeme se se spoluhráči. Ať mi jdou do těla a já jim. Jsem taková vlezlá veš, co je pořád otravuje. Je to pro mě motivace, abych zlepšoval i kluky v týmu a oni měli pocit, že je to jako při zápase.
I takovou roli jste si přivlastnil?
Vždy jsem byl takový. Hravý, každému jsem se chtěl dostat pod kůži. Honím ostatní po ledě, směju se jim, povídám si sám pro sebe. Ale v kabině jsme pak normálně kamarádi, zasmějeme se tomu.
Soupeře při zápase to ale může rozhodit.
Jasně. Snažím se být vlezlý, aby nebyli v komfortní zóně. Když se někomu daří, tak ho z toho musíte vyvést. Aby zareagoval, ztratil soustředění. Někdy to funguje.
Do Budějovic jste přicházel a podepsal tříletou smlouvu. Mnozí pochybovali s ohledem na věk, jestli to není moc. Zatím jste jim ukázal, že se pletou. Ženou vás dopředu i podobné názory?
S podobnými pochybnostmi hraji celý život. Pořád se říkalo, že jsem malý, že nemůžu hrát extraligu, že neumím tohle a tamto. Pro mě je to motivace, ukázat lidem, že se pletou. Ve sportu musíte mít zdraví a štěstí, ale dá se dokázat cokoliv, když tomu věříte.
Po prodloužení kontraktu o další rok je to stejná situace?
Je to tak. Hokej mě pořád baví. Když budu týmu prospěšný a mám mu co dát, tak chci pokračovat. Nevím, proč měnit zkušeného hráče, když je pořád platný. Když místo toho dáte šanci mladému, který na to zatím nemá, tak s tím nesouhlasím. Ať hrají mladí, ale musí si to zasloužit.
Jaký máte vztah s trenérem Ladislavem Čihákem, který je jen o dva roky starší?
On je přísnější, moc si hráče k tělu nepouští. Má autoritu. Já nejsem konfliktní typ, vyjdu s každým. Mám vlastní názor, ale trenér je velitel, kterého musíme jako hráči poslouchat.
Váš společný cíl je zažít výrazně lepší sezonu, než byla ta minulá. Už je definitivně za vámi?
Nebylo to příjemné. Řvalo se na mě, na Guliho (kapitána Milana Gulaše). Nebylo nám to lhostejné, že jsme byli tak dole. V létě se posílilo a věřím, že budeme v tabulce jinde a uděláme v klidu play off. Tam už je to otázka momentální formy, štěstí, zranění. Tam se musí sejít všechno, jako se to u nás povedlo před dvěma lety. To taky nikdo nevěřil, že uděláme třetí místo. Ale tým si sedl herně i lidsky. Valili jsme to a fakt byla legrace. Chápu, že někdo nemá rád, že si jdeme zápas užít, ale fakt to u nás platilo.
Vánoce hokejisty Pecha: ujídá bramborový salát a i doma sbírá hlavně asistence |
Cítíte letos už nějakou podobnost?
Je to začátek sezony. Vše je takové syrové, musíme se poznat. Ale jsme na společné cestě a doufám, že se nám bude dařit. S dobrými výsledky se začnou všichni i víc projevovat, uvolní se. Na začátku to chce každý chytit a být na tom dobře.
Vy jste měl problémy s kotníkem a zdálo se, že začátek sezony nestihnete. Ale chtěl jste být s týmem od prvního kola?
Jasně. Ale nohu jsem cítil v brusli dobře, tak jsem do toho šel. Při soubojích je to horší, to bude bolet ještě pár týdnů. Chtěl jsem týmu pomoci. Kdybych byl alibista, tak si dám měsíc volno, trénuji a užívám si jižní Čechy s rodinou. Ale já takový nejsem. Pro mě je lepší, když hraju.
Vzal jste i nezvyklé levé křídlo.
Mně je to jedno. Můžu hrát kdekoliv, kam mě trenér dá. Ale na Spartě to bylo těžké, mají kvalitní tým.
Hokejisté českobudějovického Motoru během tréninku. Na snímku v popředí je Lukáš Pech.
Změnou před sezonou bylo také to, že jste se do Budějovic s rodinou přestěhovali. Souviselo to s prodloužením smlouvy?
Jo. Děti už v Budějovicích chodí do školy, nemusíme nikam dojíždět. Auto jsem dal do bazaru, jezdím tady jenom na kole.
Dojížděl jste téměř denně. Cestu na kraj Prahy už jste musel nesnášet, ne?
Byl jsem z toho otupělý. Už ani nevnímáte, kudy jedete. Bylo to 300 kilometrů denně, za dva roky asi 80 tisíc kilometrů. Měl jsem nové auto, tak teď jsem ho nabídl k prodeji.
Teď si víc odpočinete i užijete čas s rodinou?
Je to tak, máme na sebe víc času. Mohu kluky brát i na hokej, který ti tři nejmladší nikdy nehráli. Na Spartě byly tréninky od jedné nebo půl druhé, což já bych z Budějovic nikdy nestihl, a manželka chodila do práce. Vybrali si místo toho fotbal. Teď byli všichni poprvé na tréninku hokeje. Šestiletá dvojčata jsou skoro na stejné úrovni jako ostatní, ale devítiletý Daniel už musí dohánět. Bude chodit třikrát čtyřikrát na led a věřím, že to bude dobré.
