„Volal mi trenér brankářů pan Orct, jestli bych nemohl přijít na zkoušku. Byl jsem volný hráč, tak jsem ráno sedl do auta a jsem tady. Bude záležet na mně, jak budu chytat a trénovat, jestli mi tu prodlouží smlouvu, nebo se rozejdeme.“
Minulá sezona byla pro něj složitá. V srpnu dostal výpověď v Pardubicích, byl dlouho bez smlouvy. Až pak se ozvaly Košice. „Vzaly mě na měsíc, protože se jim zranil brankář, nakonec mi to prodloužily do konce sezony. Ze začátku jsem se ani nepodíval do brány, až po příchodu trenéra Čady, který mě znal z dřívějška, jsem dostal prostor. Střídali jsme se, možná jsem chytal trošku víc já než Melicherčík,“ líčí Halász.
Zatímco košické angažmá mu docela vyšlo, na to pardubické by nejraději zapomněl. „Já byl tehdy spokojený v Olomouci, ale oslovil mě Dušan Salfický, který tehdy ještě chytal, ale už bylo jasné, že se stane sportovním manažerem. Hrozně mě chtěl do Pardubic získat, ale dodnes nevím, a ani on mi to nevysvětlil, proč jsem nedostal šanci. Zvlášť když mi příprava vyšla perfektně. V podstatě mě během jedné sezony odepsali,“ doteď nechápe brankář. „Poučil jsem se z toho, možná to byla chyba a měl jsem zůstat v Olomouci. Ale člověk nemá čarovnou kouli, když se rozhoduje. Každopádně už je to za mnou.“
Za poslední dobu se Halász nacestoval až až, usadí se v Litvínově na delší dobu? „Dneska je v české i slovenské extralize trend, že se dlouhodobé kontrakty až tak často nedávají. A i když dostanete někde smlouvu na tři roky, nikde není napsáno, že vás za týden nepošlou jinam.“
V Litvínově si Halász snaží vybojovat smlouvu zatím alespoň na tuto sezonu. Láká ho zdejší prostředí i vášniví fanoušci. „Osobně mám rád tyhle starší stadiony, dýchá z toho atmosféra. Chytal jsem tady za Pardubice v mistrovské sezoně Litvínova a byla tu perfektní kulisa, vyprodáno. Je to tradiční klub, má plno perfektních odchovanců, dýchá to tady hokejem.“
