Co vás vyneslo nahoru?
Nezačali jsme úplně dobře, prohráli jsme tři zápasy za sebou, vypadalo to s námi všelijak. Pak se nám podařilo uhrát pár vítězství a sebevědomí se jednoznačně zvedlo.
Herně jste jiní v čem?
I když nemáme tolik gólových šancí, dokážeme defenzivou neinkasovat. Jasně nás drží gólman Janus. A celkově se mužstvo zase trošičku proměnilo. Máme dost marodů, dostali příležitost další hráči, kteří jsou v systému a rvou se o šanci. To taky hraje roli. Je za námi skoro půlka základní části, uvidíme, jak to bude dál. Uděláme všechno pro to, abychom tohle postavení neztratili, abychom neměli nějaký větší propad, i když to bude strašně těžké.
Jak se proměnila nálada?
Oproti loňsku je úplně jiná atmosféra, což je při tréninku znát. Loni to doléhalo na každého hlavně psychicky, zachraňovat extraligu není vůbec jednoduchá záležitost.
I vy se po nervózní sezoně, která vás „nezabila“, cítíte klidnější?
Asi jo. Mně loňská sezona strašně pomohla, možná i hráčům. Když se překlene takové období, posílí vás to daleko víc, než když všechno jde. A když to teď jde, člověk si spíš udrží pokoru. Pamatuje si totiž moc dobře, že je milimetry od toho, aby to bylo opačně. Je dobré si uvědomovat, že sport je krásný a zároveň krutý, že maličkosti rozhodují. S odstupem času se na takové situace, které jsem předtím bral jako vypjaté a nervové, dívám s větším nadhledem.
Přitom jinde než v Litvínově by vás během loňské sezony odvolali. Myslíte si to také?
Určitě. Bylo pro mě plus, že vedení klubu za mnou stálo. A možná by to platilo, i kdyby přišli hráči na vedení a řekli, že to dál už pode mnou nejde. Ale s nimi nedošlo k žádným konfliktům, nebylo žádné trestání, vyhrožování. Prošli jsme si záchranářskou sezonu na určité sportovní úrovni, jak hráči, tak my trenéři, to možná sehrálo roli, že jsem zůstal. V jiných klubech by to tak nebylo, většinou trenéry mění.
Hráči si letos pochvalují kondici, díky které mají dobrý pohyb. A na něm stavíte svůj styl.
Loni v létě odešel Marián Voda za lepším do Hradce Králové. Mrzelo mě to, nepředstavoval jsem si, že půjde jen o roční anabázi. U kondičního trenéra je potřeba dlouhodobější práce. Jeho nástupce Ondra Ježek je skvělý, smekám před ním, dosáhl na špičku ve svém oboru. Jenže než jsme se poznali, než si to sedlo, než se zorientoval, vzalo to nějaký čas. A ten v sezoně rychle ubíhá. Letos už byla příprava úplně jiná, taková, jaká by měla u hokejového hráče být. A projevilo se to.
Vzestup je patrný i u brankáře Januse. Co za tím vězí?
Myslím si, že trenér brankářů Zdeněk Orct odvádí skvělou práci. Nejen ryze trenérskou, ale i psychologickou. Už u Pavla Francouze bylo očividné, jak si věřil a šel nahoru. Teď to samé pozoruji u Jara Januse. A taky u ostatních brankářů. Jsme šťastní, že se mu takhle daří. Co jsem v Litvínově, tak vždycky, když byl gólman malinko nadstandard, jsme měli lepší sezonu.
Navíc i hráči na záskok hrají důležitou roli, třeba Stříbrný dává zlaté góly. Jste překvapený?
Nepředpokládali jsme, že někteří kluci budou u nás tolik hrát. Jenže nás postihla nejen zranění, ale třeba i dvakrát zánět mozkových blan, což není běžné. Mysleli jsme si, že Pepík Stříbrný toho odehraje víc v Mostě, nasbírá tam zkušenosti. Je úžasné, že jádro je silné a že i s hráči na výpomoc dokážeme konkurovat ostatním extraligistům.
Litvínov jste zvedli, zato farma Most vypadá zakletá, v 1. lize je stále poslední. Víte proč?
Nepřísluší mi to hodnotit, ale doufáme, že se udržíme. Pro rozvoj hráče je 1. liga úžasná, zvlášť pro mladé kluky a vyčnívající juniory. Získávat zkušenosti v extralize pro ně může být ošidné, protože na to není prostor. Myslím, že by se mohly udělat určité kroky, aby extraligové kluby tuhle soutěž neztrácely a zároveň aby se nebránilo ambiciózním týmům poprat se o postup.
V Mostě se rozvíjí i váš syn Adam, obránce. Vytáhnete si ho?
Nemůžu, je hráč Karlových Varů. Ale prospívá mu to. Jsou tam i jiní dobří kluci. Šimeček má potenciál, Smolka taky, Řehoř. Pořád mají šanci nakouknout do extraligy.
