"Teď už to můžu říct. Mám narušenou funkci štítné žlázy. Shodil jsem devět kilo, ochably mi všechny svaly. Jsem pořád unavený, mám z toho šelest na srdci," prohlásil den po vyřazení svého celku.
"Léčení může být dlouhodobé. Nebudu se chtít vracet na střídačku, dokud mi nebude štítná žláza fungovat normálně." Lékaři 58letému trenérovi, který dvakrát vyhrál ruskou Superligu, doporučovali, aby závěr sezony vypustil.
"Nabízeli mi hospitalizaci a ono to tak možná skončí, že v pondělí či v úterý nastoupím do nemocnice," podotkl Vůjtek.
Ve vypjatém finiši sezony však na střídačce nechyběl. "Tolik jsem zase neriskoval. Doktoři mi trénování nakonec povolili, jen mi zakázali v každém případě chodit na led."
To, že se rozhodl i přes nemoc pokračovat, neviděla jeho manželka ráda. "To je pravda," usmál se Vůjtek. "Jenže hokej je můj život.
Od šestnácti se motám kolem něj, od osmnácti, dá se říct, jako profík, i když tehdy ještě nebyl profesionalismus.
Dělám to celý život a teď už nic jiného neumím." A že by se Vůjtek hokeje nadobro vzdal? To zatím odmítá. "Je to taková droga, že už člověk pomíjí i takové citlivé věci, které se dotýkají života..."
Blízcí ho nabádají, aby se už vyhýbal psychickému stresu, který trenéřina přináší.
"Vím, že to nemám zapotřebí, ale tělo to potřebuje, tělo to chce. Dělám dvacet čtyři roků trenéra a je to tak dlouho, že bez toho těžko můžu být."
Smlouva ve Vítkovicích končí Vůjtkovi koncem dubna. "Fakt je, že jsem chtěl ještě rok dělat. Momentálně je ale funkce štítné žlázy pro mě důležitější než funkce trenéra. Pro život určitě."
