Přišel, aby konečně dotlačil hokejovou Kometu do vysněného extraligového play-off. A přesně to trenér Zdeněk Venera dokázal. Díky výbornému finiši v základní části navíc budou mít Brňané v předkole proti Kladnu zítra a pozítří výhodu domácího prostředí.
"Cítím, že mužstvo chce tuto dobrou pozici využít k tomu, aby předkolo nebyla konečná," sděluje čtyřiapadesátiletý kouč. "Víme, že to bude těžké, ale budeme se snažit na to co nejlépe připravit."
Ulevilo se vám hodně, když jste si v pátek zajistili postup?
Myslím, že nejvíc to pocítili hráči, kteří tu byli uplynulé dvě sezony. Zažili atmosféru skupiny o záchranu, nepříjemné pokřiky a pískání, o což už nikdo nestál. Těm hráčům spadl největší balvan ze srdce, ale mně samozřejmě taky. Vnímali jsme, že letos musíme, což je vždycky špatné. Takže se nám hodně ulevilo.
Co říkáte tomu, že se v Brně bude hrát play-off po 25 letech?
Já jsem tady nebyl, takže se mě těch pětadvacet let až tak netýká. Ale když už tam jsme, tak je důležité, aby to k něčemu vypadalo, aby ty zápasy byly slušné. Řeknu to jinak: Není play-off jako play-off. Může se stát, že v něm mužstvo odehraje jen jeden domácí zápas a pak si všichni logicky pokládají otázku: Toto je to play-off, na které jsme se všichni těšili? Takové play-off nikoho neuspokojí.
Co pro vás znamená tento postup?
Já jsem to celou sezonu vnímal trošku jinak. Play-off je splnění krátkodobého cíle, ale jako významnější cíl vidím budovat mužstvo tak, aby se dlouhodobě pohybovalo nahoře. To je pro mě podstatnější než play-off, které může skončit jedním zápasem.
Jaké byly klíčové faktory, které vás dovedly do vyřazovacích bojů?
Jako nejvýznamnější bych viděl, že se parádně rozchytal Jirka Trvaj. Vyzařuje z něj jistota, klid, pohoda a to ostatní hráči vycítí. A dále... Víc nebudu říkat, nemusíme na sebe všechno prozradit (úsměv).
Co vám přinesla letošní sezona nového?
Spoustu nových věcí. Člověk se dostane v novém působišti mezi nové lidi a do jiného prostředí. K dispozici má nové mužstvo a mě zatím baví poznávat nové věci. Člověka to nutí přizpůsobovat se a nezůstávat u stereotypů. Bylo by určitě pohodlnější, kdybych přišel do klubu, který bývá v popředí tabulky a má stabilizovaný kádr.
Které situace jste z předchozích klubů neznal?
Srovnám to se Zlínem, který má kostru pevně danou. Mají Hamrlíka s Leškou, vrátil se Čajánek plus spousta dalších hráčů působí ve Zlíně roky. Mužstvo má tvář a zaběhnutý herní styl. Spousta věcí funguje automaticky, protože hráči mají zažitý herní systém. V Kometě se za dva roky pevný základ pořádně nevytvořil. Byli tu hráči jako Kvapil, Hruška, Dopita, Brabenec, Veselý... Loni mužstvo táhli, letos tu nejsou. Pevný základ Kometě chybí a rádi bychom se k němu dopracovali.
VYCHYTAL NULU. Tomáš Pospíšil z Komety Brno na brankář Sparty Martina Faltera nevyzrál. Nepodařilo se to ani jeho spoluhráčům.
Musel jste zasahovat víc do mužstva, než jste býval zvyklý?
Spíš je potřeba, abychom si sjednocovali názory a herní projev. Většinou přišli zkušení hráči, kteří mají leccos za sebou. Každý působil v jiném prostředí a každý hokej je něčím typický.My se musíme sjednotit, aby měla Kometa tvář, aby měla styl hry, který bude schopná dlouhodobě praktikovat. Jsou tu dobré předpoklady, mladí hráči by tu mohli zůstat déle než jednu sezonu. Mám na mysli Míru Holce, Kubu Svobodu, Hynka Zohornu a další.
Cítíte, že v Brně je zájem o hokej obrovský, větší než jinde v republice?
Po městě moc nechodím (úsměv). Při zápasech je potěšitelné, že chodí tolik lidí. Člověk se cítí líp, když je hala plná. Dává mně to pocit, že práce má smysl. Počítal jsem s tím, že zájem o hokej je v Brně velký, ale mám dojem, že hlad po něm je přeci jen menší než před dvěma lety, výjezdy bývaly masivnější. Každý se trochu nasytí, ale doma je skoro vždycky vyprodáno a to je paráda.
Loni se hovořilo o tom, že na hráče je velký tlak, Petr Hubáček připodobňoval Brno k Torontu. Máte dojem, že hráči jsou tu opravdu pod větším tlakem než jinde?
To si nemyslím. Naopak bych řekl, že se jim hraje lépe před plným stadionem. Některé komentáře z loňska znám, ale přičítal bych je spíš řečnické neobratnosti. V tomhle nejsou hráči profíci, a když dostávají pořád ty samé dotazy, snaží se nějak odpovědět a někdy to může vyznět v přepisu trochu jinak. Vždyť pro lidi se to dělá, proto si nemyslím, že by jim to vadilo. Naopak.
Jak jste se cítil v prosinci vzhledem k náročnosti diváků i vzhledem k tomu, že v předchozích dvou sezonách se tu protočilo pět trenérů?
Pár krizových situací už jsem jako trenér zažil. Všichni víme, do čeho lezeme, nikdo nemá garantované, že sezonu dovede do konce. Na druhou stranu je potřeba zvážit, co mužstvo potřebuje. Myslím si, že v Brně je potřeba spíš nabádat lidi k trpělivosti, aby se nám podařilo Kometu ustálit po hráčské stránce a trenér by měl taky dostat čas, i když to ode mě zní možná divně. Ale potom může opravdu říct: podívejte, tohle je výsledek mé práce. Nicméně prosinec byl hodně nepříjemný, ale člověk si to musí srovnat v hlavě. Sice už patřím ke starším v extralize, ale pořád na sobě cítím obnovovací schopnost. Po prohře by člověk nejradši se vším praštil a něco rozkopal. Ale vydrží mi to jen do rána a už dostávám chuť na další zápas. Dokud toto bude fungovat, můžu trénovat (smích).
Do Vánoc jste mužstvo hodně doplňovali. Jak to bylo náročné?
Nebyla výhoda, že jsme museli do týmu sahat a doplňovat jej. Byly to ale změny vynucené. Mužstvu slouží přípravné zápasy k tomu, aby se ukázala optimální sestava a různé věci se vyzkoušely. Jenže tím, že jsme mužstvo skládali za pochodu, jsme přípravné období částečně ztratili.
Kdo sleduje během sezony hráče a dává tipy na posílení?
S Pavlem Zubíčkem i Jardou Medlíkem komunikujeme denně. Bavíme se o tom, kde mužstvo tlačí bota, jestli potřebujeme beka nebo někoho vyměnit. Každý má své zdroje informací.
Co si zjišťujete o hráčích, které neznáte?
Spoustu informací nejen k výkonu, ale taky povahové vlastnosti, působení v kolektivu, profesionalitu v přístupu a podobně.
V kabině máte 23 hráčů. Znáte každého do detailu, nebo to ani není možné?
Dokonale asi ne. Sice jsme s hráči několik hodin denně, ale mají soukromé záležitosti, do kterých my nevidíme. Známe je hlavně z profesionálního pohledu, jak se chovají ke spoluhráčům, jaký mají postoj k hokejovým povinnostem.
Jaký máte vztah k psychologii, kterou trenér často potřebuje?
(úsměv) To je složité. Když se vyhrává, není nic problém, když se prohrává, problém je všechno. Počínaje tím, že se trénuje málo, nebo moc. Začínají se hledat různé věci a jediný recept je vyhrávat. Dobré je tlumit euforii a stejně to, že se nesmí vidět všechno černě. Psychologii jsme na trenérské škole měli jeden nebo dva semestry. Práce s lidmi je nejtěžší. Už jsem se setkal s tím, že přijde hráč, který mi řekne, že by potřeboval víc seřvat, na jiného se škaredě podíváte a málem se rozbrečí, když to přeženu. Ideální prostředí pro práci je takové, kde je pohoda a vysoká náročnost. Když na to chtějí hráči přistoupit, musí pochopit, že si můžeme dělat srandičky, ale musí na ledě odevzdat všechno.
Jakým způsobem se snažíte udržovat krok s dobou a čerpat nové poznatky?
Kdo chce, možnosti má. Jde spíš o to, aby mladší trenéři našli svoji cestu. Hodně dělá svaz, pořádá semináře nejen pro trenéry mládeže, ale i pro nás extraligové. Naposledy jsem byl na semináři, který organizoval Sláva Lener. Byl zaměřen na trénování kondice v závodním období. Vychází spousta školicích "dévédéček", ale největší škola jsou zápasy.
Co vám dělá v trenéřině kromě vítězství největší radost?
Je to práce s mladými lidmi. Jsem v kolektivu, který je plný srandiček. Hokej jsem hrával, takže dělám práci, která je zároveň zábavou.
Vzpomenete si na prvotní impulzy, proč jste se dal na trenéřinu?
Podobně jako já začínala spousta bývalých hráčů. Mám dva syny, kteří hráli v žácích ve Zlíně a bylo obvyklé, že jsme chodili pomáhat trenérům. Postupně to člověka vtahuje víc a víc.
Jak vzpomínáte na začátky ve Zlíně?
Prožil jsem krásné roky u dorostu a vyhovovalo mi to. Nedělal jsem si tehdy extraligové ambice. S dorostem jsme trénovali odpoledne a večer, přes den jsem si mohl dělat svoje věci. Ale když skončil v roce 1998 Eda Novák, šel jsem k áčku. Myslel jsem si, že dotáhnu jednu sezonu a vrátím se k dorostu.
Vzpomenete si ještě na aféru po letošním utkání se Zlínem, kdy vás osočili Martin Hamrlík s Petrem Čajánkem z nefér jednání?
Tenkrát mě to mrzelo, ale je to pryč. Hokej přináší emoce a z toho vyplývající reakce. Je to součást hokeje a už jsem musel leccos strávit. Teď už se tím nezabývám.
AJAJAJ. Zdeněk Venera na střídačce Komety Brno a jeho nespokojenost s vývojem zápasu.
Jaké máte před sebou další trenérské mety nebo sny?
Každý chce být co nejvýš. Momentálně si přeju, aby se s Kometou podařilo postupně se dostat výš, aby se z ní stalo mužstvo, které nebude bojovat jen o účast v play-off a získá si respekt. Jinak už si cíle nedávám.
A sny?
Sny jsou pěkné, ale už jsem ve věku, kdy si občas říkám, že hokej není všechno a že v životě je spousta jiných věcí. Což neznamená, že tu práci nebudu dělat nejlíp, jak umím. Ale bráním se tomu, abych se upínal jen k práci.
Čím se bavíte vedle hokeje a trávíte volný čas?
Hodně rád spím. Když mám možnost si po obědě lehnout, jdu na hodinku a krásně mě to dobije na celé odpoledne. Myslím, že spánek je jednou z nejlepších věcí a úžasně mi prospívá. Když je čas, což v sezoně nebývá často, rád si zahraju tenis. Nijak zvlášť mi nejde, ale spíš jde o srandu a sejdeme se s kamarády ve Zlíně.
Ještě něco vás baví?
Procházky přírodou. Bydlíme kousek od Zlína ve Fryštáku, kde je krásné okolí. Když je čas, jdeme se projít. Kolem jsou kopečky, to je nádhera. Když je sníh, tak i na běžky, v létě zase na kole. Když se člověk dívá do zeleně, uklidňuje ho to.
